Maniodeprese

Dobrý den, přítel již spoustu let trpí bip. poruchou, kterou mu diagnostikovat lékař, asi půl roku bral leky(pokusil se o sebevraždu). Léky ho ale velice tlumili, proto je odmítl užívat a teď už se v tom několik let placa. Půl roku, většinou v zimě má deprese, je apaticky, dostává se do dluhu, protože nic neřeší, na jaře začíná mánie, kdy je vztahovacny, popudlivy, všechno chce najednou řešit, cítí se dobře, pro mě je však tento stav velice stresujíci. X let se snažím ho donutit nemoc řešit, odmítá to. Je nějaká možnost, jak ho k lecbe donutit? Pokud to tak půjde dál, budu ho muset opustit. Co je impulzem pro takto nemocné se léčit?
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, nepoužíval bych výraz "donutit", navíc to v podobných případech nefunguje. Pacient může být nedobrovolně léčen, tedy donucen k léčbě, jen tehdy, je-li sobě či okolí nebezpečný. Jinak spíš mluvíme o podpoře jeho motivace. Je užitečné projevit emoční účast a ochotu pomoci. V manii je to často velmi obtížné, na druhou stranu záleží i na tom, jaký vztah mezi Vámi je. Možná by bylo užitečné začít u toho. Pak se také můžete s odborníkem, např. psychologem, poradit Vy sama. Impulz k léčbě bývá častěji v depresi, navíc dnes jsou antidepresiva, která šlověka nijak neutlumují.
Avatar

Lenka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, chápu velmi dobře Vaši. Je to již mnoho let, co mi byla diagnostikována bipolární porucha a trvalo dlouho, než jsem si tuto nemoc vůbec připustila, natož abych se začala léčit. Odmítala jsem pravidelně užívat léky, také mi po nich nebylo dobře, brala jsem je pouze v obdobích depresí, kdy se mi zdálo, že možná trochu pomáhají. Odmítala jsem také připustit, že bych měla zcela přestat pít alkohol, protože moje psychické výkyvy ještě zhoršuje. V obdobích mánií jsem se cítila většinou skvěle, ale bylo to za cenu ubližování nejbližším a následných hospitalizací. Přicházela jsem o zajímavou práci a některé přátele. Pak nastal moment, kdy jsem si řekla dost. Bylo mi strašně zle psychicky i fyzicky, měla jsem výčitky svědomí, s dřívějším „pomocníkem“ alkoholem mi bylo ještě hůř. Definitivně jsem s alkoholem přestala, začala užívat medikaci a můj stav se postupně zlepšoval. Dříve bych nevěřila, že mi bude dobře i když budu brát léky. Nebylo to hned, chvíli trvalo než jsme nalezli jejich vhodnou kombinaci. Ještě k Vaší otázce – i když mě můj lékař, rodina a někteří přátele říkali, co mám dělat, buď jsem jim nevěřila, nebo nedokázala realizovat jejich doporučení. Myslím ale, že je to velmi individuální a že pro Vašeho přítele bude důležité mít psychiatra/psychoterapeuta, ke kterému bude mít důvěru, a také že nalezne motivaci se změnit. O lécích se dá diskutovat a najít vhodnou kombinaci, která neutlumuje. Přeji Vám oběma hodně štěstí.


Zpět na seznam