Matka a Diogenův syndrom
Dobrý den, pane doktore, chci se Vás zeptat, jaký je možný postup v naší rodinné situaci? Má matka (63) žije stále s otcem (65), kterého ale psychicky (občas i fyzicky) týrá. Otci momentálně došla trpělivost a chtěl by se s ní rozejít, ovšem matka je ženou v domácnosti (již 40 let) a nemá nárok ani na důchod. Otec je v důchodu, ale kvůli matce se raději uchyluje do práce. Chtěla bych jim oběma pomoct. Myslím si, že by matka potřebovala pychiatrickou pomoc, ale nedá se s ní na ničem domluvit, neuznává žádná pravidla. Rozhádala se nejdříve s otcovou a pak i se svojí rodinou, rozepře se sousedy jsou na denním pořádku, myslím, že se u ní rozvinul tzv. Diogenův syndrom (schraňuje věci - první patro domu už je skoro zaskládané, nestará se o sebe - trpí chronickou boreliozou, vysokým tlakem, gynek. problémy, parodontozou, poslední dobou už ani nedodržuje základní hygienické návyky, ke své doktorce nechodí, i když by měla brát léky na tlak, apod.). Chci se Vás zeptat, jak a jestli je možné takového člověka přimět k tomu, aby vyhledat odbornou pomoc? Děkuji Lenka
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, ve Vašem popisu vidím mdva okruhy problémů. Prvním je vztah mezi Vašimi rodiči, kdy není jasné, zda jde o problém dlouhodobý, který se nyní vyhrotil a otci došla trpělivost, či zda souvisí s matčiným současným stavem. Druhým problémem je právě zdravotní a psychický stav Vaší matky. Jednoduchý návod jak někoho, kdo sám ztratil soudnost, přimět k vyhledání pomoci neexistuje. Doporučuje se udržet s dným člověkem kontakt, nepostupovat pomocí tlaku logických argumentů (narušená soudnost tonmu brání) a spíše projevit emoční účast a opakovaně nabídnout pomoc při vyhledání péče. Pokud takový člověk sám sebe zanedbává a například absencí hygieny a hromaděním odpadků sám sebe či své okolí ohrožuje, je možné podniknout kroky, aby léčba proběhla bez jeho souhlasu. Je možné se o tom poradit s jeho praktickým lékařem a také oslovit příslušný sociální odbor.
Vlaďka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Váš typ dotazu je přesně ten, se kterým se setkávám velmi často a na který je velmi těžké odpovědět tak, aby odpověď skutečně pomohla. Zde je totiž, jak se říká, každá rada drahá. Člověk s psychickými potížemi nemůže být nijak nucen k odborné pomoci, pokud není přímo nebezpečný sobě, nebo svému okolí. Blízcí takového člověka často vidí, že něco není v pořádku a mají o něj strach. Nezbývá však nic jiného, než s daným člověkem mluvit o vašich obavách a motivovat jej k tomu, aby pomoc vyhledal. A to je samozřejmě těžké, když si váš blízký své potíže nijak neuvědomuje a zásadně odmítá, že by potřeboval jakoukoli pomoc. Nevím, jestli je v rodině někdo, na koho matka "víc dá". Nebo jestli máte v okolí někoho, komu psychiatrie pomohla a mohl by s matkou promluvit o své dobré zkušenosti a vyvrátit její případné obavy. Zkuste pro rozhovor vybrat co nejlepší načasování a co nejvíc matku ujistit, že stojíte při ní a chcete, aby se jí žilo lépe. Aby to nevyznělo jako kritika jejího chování. Přeji celé rodině jen vše dobré a držím vám palce.
Zpět na seznam