Dobrý den, je třeba to konzultovat s lékařem, který Vaši sestru léčí. Medikace olanzapinem (Egolanza) 40mg denně je dost vysoká, doporučená udržovací dávka je do 20 mg, při akutních stavech do 30mg vyšší dávkování musí zdůvodnit lékař.

Medikace BAP

Dobrý večer. Mám sestru, která již velmi mnoho let trpí bipolární poruchou (počátek nemoci ve věku 21 let). Jen opravdu velmi zřídka se sestra cítí dobře (manické nebo hypomanické stavy nepočítám), většinou u ní převažuje období spíše depresivní nebo období velké nespokojenosti, neschopnosti se z něčeho radovat či překonat se k vykonávání základních domácích prací (vzhledem k její duševní nemoci je sestra již mnoho let v invalidním důchodu). Téměř po celou dobu trvání její nemoci sestra na rodinu působí velmi utlumeně a až předávkovaně. Snažíme se moji sestru motivovat ke změně nebo alespoň k návštěvě jiného psychiatra (jiný doktor, jiný názor), ale sestra svému dlouholetému psychiatrovi bezmezně věří a je velmi těžké ji přesvědčit..... Sestra má již dlouhodobě (s občasnými malými obměnami) následující medikaci: - Valproat 1500 mg denně - Egolanza (Zyprexa) 40 mg denně - Zolpidem 10 mg denně Dále má sestra užívá Euthyrox na štítnou žlázu, Sorvastu na cholesterol a Omeprazol proti žaludeční nevolnosti, která se dostavila asi před půl rokem. Já sice nejsem doktor (a mám opravdu velký respekt k tomuto povolání) , ale tato medikace mi připadá nějak "divoká".... Byla bych komukoliv (doktorům i pacientům) vděčná za upřímný názor a sdělení vlastních zkušeností. Mnohokrát Vám všem děkuji.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, je třeba to konzultovat s lékařem, který Vaši sestru léčí. Medikace olanzapinem (Egolanza) 40mg denně je dost vysoká, doporučená udržovací dávka je do 20 mg, při akutních stavech do 30mg vyšší dávkování musí zdůvodnit lékař.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mám sama zkušenost s depresí, nikoli přímo s bipolární poruchou, ale pokusím se pomoci vám aspoň několika postřehy: Především věřím, že k překonání psychických poruch je nejúčinnější k lékům přidat i léčbu psychoterapeutickou. U většiny z nás psychické potíže začaly díky kombinaci určité větší citlivosti nebo menší odolnosti, možná díky genetické nebo rodové dispozici a často po nějakých těžších životních zkušenostech. V terapii se dá ovlivnit právě ta odolnost, posílit důvěru k budoucnosti a tomu, že si v ní povedeme dobře, posílit sebeúctu a schopnost životní starosti unést, vybudovat schopnost začít vidět důvody k radosti nebo aspoň spokojenosti v každodenních maličkostech - to žádné léky na světě nemohou udělat. Možná by i vaší sestře mohla psychoterapie prospět. Druhý můj celoživotně utvrzovaný postřeh je, že často naši lékaři vidí jen svoji úzkou specializaci a nezahlíží nás celé; často už i v médiích probleskuje téma předávkování léky předepisovanými každý od jiného lékaře. Takže můžete mít pravdu a zkuste sestru podporovat k tomu, aby se svým lékařem víc řešila, jestli prostě účinky všech jejích léků nemohou jít proti sobě a způsobovat jí některé potíže víc než sama nemoc - každý organismus reaguje jinak a nikdo jiný než ona nemůže lékaři dát vědět, jak jí po lécích je. Někdy to chce trpělivost pacienta i lékaře najít optimální kombinaci a dávkování léků, ale domáhat se toho obvykle musí pacient. A nemůže uškodit ani další lékařský názor, dnes už je právo na něj dokonce uzákoněno jako jedno z práv pacientů. Někdy takovou službu dělají i asistence zdravotních pojišťoven. Hodně štěstí.


Zpět na seznam