Nechuť k životu

Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem ohledně problému mého blízkého rodinného příslušníka. Muž, 24 let a absolvent VŠCHT. Touto dobou je již druhým měsícem zavřený doma a pravděpodobně nic nedělá. Neozývá se, nejde se mu dovolat. Při snaze o kontaktování přímo v místě bydliště s námi mluví pouze přes sluchátko či přes dveře. Po nesčetných dotazech, co se mu děje, nám je vždy řečeno, že chce být sám. Z jeho postoje je vidět, že neví, co se mu děje a jak s tím naložit. Nevíme, zda něco jí, jestli má dostatek peněz atd. Nepracuje. Nutno podotknout, že již byl v nemocničním ošetření (5 dní), skrze tento problém. Bohužel to nepomohlo. Problém odmítá řešit. I přes všechny možné důsledky si neuvědomuje vážnost jeho nejednání. Nepopsala bych to jako sklony k sebevraždě, spíše nicnedělání a prokrastinace ve velkém rozsahu. Již v minulosti (střední škola) měl takové problémy, ale nikdy je neřešil a nebyly v takovém rozsahu. Dětství měl spokojené, úplná rodina, pilný student, hodné dítě, úspěšný sportovec, žádné problémy. Na vysoké škole se upnul k křesťanské víře a stal se z něj neústupný fanatik. Dnes už je to pryč, ale myslím, že v boha stále věří. Několikrát nám lhal v důležitých věcech, s tím nemá problém. Tento rok si prošel několika smutnými událostmi. Úmrtí v rodině a rozchod. Je to bezvýchodná situace pro nás jako pro rodinu a už nevíme co dál. Předem moc děkuji za odpověď či komentář.