Nepříjemné pocity
Dobrý den,léčím se u psychologa a psychiatra s opakovanými depresemi. Mám za sebou i několik hospitalizací,taktéž docházím do stacionáře. S čím stále bojuju,je pocit studu a viny za nemoc. Již jsem se naučila mluvit otevřeně,ale vždycky,když se svěřím s něčím nepříjemným,mám strach,že mě terapeutka nebo lékařka přestanou mít rádi,že je tím obtěžuji atp...Nevím,do jaké míry je tohle chování součástí mé dg a do jaké míry je naučené z rodiny. Řešila jsem to i na psychoterapiích,ale ty pocity mám pořád a je to nepříjemné. Dá se s tím něco dělat?Děkuji
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, peer konzultantka Vám odpověděla poměrně obsáhle. Jde o problém, který patří především do psychoterapie, jejíž účinek není rychlý, ale dostavuje se, je-li dobře vedena, až po čase. Proto je třeba trpělivosti. Zeptal bych se také těch, co Vás léčí, zda by Vám nemohla prospět terapie skupinová.
Lenka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mojí diagnózou je bipolární porucha, mám za sebou také několik hospitalizací a chápu dobře Vaše pocity. Selhání, vina, stud apod. Měla jsem velký problém o své diagnóze mluvit. V roce 2013 jsem se stala peer lektorkou (lektorkou s vlastní zkušeností s duševním onemocněním) v Centru pro rozvoj duševního zdraví, kde jsme ve skupině peer lektorů vytvářeli výukové moduly na různá témata. O svých nemocech jsme otevřeně a často mluvili. To mi hodně pomohlo. Jeden z modulů se také týká stigmatizace a diskriminace duševně nemocných. Pocity viny, strach z hodnocení okolím, pocity méněcennosti, strach ze selhání apod. patří do kategorie sebestigmatizace, která je častým důsledkem stigmatizace (okolí). Představuje nejrůznější vnitřní zábrany, neadekvátní reakce či jednání, vyhýbání se lidem z důvodu již předem očekávaného odmítnutí ze strany druhých. Myslím, že se takové problémy dají řešit především pomocí psychoterapie, nebo například prostřednictvím skupiny blízkých lidí, tak, jako to pomohlo mně. Někdy to chce asi čas a trpělivost. Přeji Vám hodně štěstí a držím palce.
Zpět na seznam