nevim... asi: tři otázky
Dobrý den, chodím k psychiatrovi, docela už dlouho nebo spíš po několikáté, ale moc s ním neumím mluvit. Napadlo mě, že bych zkusila jít k němoku jinému ale, nevím jestli když tam půjdu jinam můžou si předávat informace… To je moje první otázka. (všechno nějak koluje v elektronickém prostoru, pojištovny a tak…) Ale kdybych šla k nějkomu jinému, chtěla bych aby byl nezávislý… Ten „,můj“ doktor mi napařil hraniční poruchu, to jsem se dozvěděla teprve teď… ale myslím, že to je zaprvé blbost a za druhé když si to někdo o mě přečte nikdy už mě nebude brát vážně… Nebo se pletu? To je moje druhá otázka. Myslela jsem si, žč se léčím s depresí a s úzkostma, přišla jsem taky prvně kvůli ppp a alkoholu… ale ten doktor, i když se mnou neumí mluvit a nikdy pořádně nemluvil a nic o mě vlastně neví (i když je to třeba moje chyba) mi napsal poruchu osobnosti. Napadá mě že jenom kvůli historii sebepoškozování (to jsem mu kdysi řekla, když se ptal) … to stačí na takovou diagnozu? Je to v pořádku? To je moje třetí otázka… Děkuju moc za odpověd.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, psychiatr si sice může vyžádat výpis z dokumentace od svého kolegy, ale také si může udělat obrázek sám, já bych to tedy rozhodně udělal, pokud by si to pacient přál. Na diagnózu hraniční poruchy je třeba více indicií, často i psychologické vyšetření. Sebepoškozování je symptom, pozorovatelný zvenčí, mnohem důležitější je analýza postoje, který si člověk vytvořil sám k sobě a také k druhým. V odborné literatuře je toho o tomto problému hodně, protože tato porucha se u mladých lidí vyskytuje stále častěji a vlastně v dnešní době již nepředstavuje takové stigma. Navíc bych ve Vašem případě zvážil, zda by nemohla pomoci psychoterapie.
Vlaďka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Souhlasím s vámi, že důvěra k ošetřujícímu psychiatrovi a pocit, že jej zajímám a že se mi věnuje, je pro nás psychiatrické pacienty nesmírně důležitý. Pokud toto u svého stávajícího psychiatra nezažíváte, máte plné právo jej změnit. Lékaři si mezi sebou dokumentaci mohou předávat, ale zásadní je stejně vždy to, co lékaři sama řeknete. Vždy je to svým způsobem "nový začátek". Alespoň taková je má osobní zkušenost.
Co se týče diagnózy hraniční poruchy osobnosti - takhle na dálku samozřejmě není možné posuzovat, z čeho daný lékař vycházel a proč se k této diagnóze u vás přiklonil. Jako peer konzultant ale na diagnózu nahlížím jen jako na jistou "nálepku", která je sice důležitá a může pomoci porozumět tomu, co se s vámi děje, ale zároveň pro proces zotavení jsou důležitější jiné věci. Důležité je hledat, co vám dělá dobře a co vám pomáhá k lepšímu životnímu pocitu a toto posilovat. A také porozumět tomu, co vám naopak psychický stav zhoršuje a toho se vyvarovat. Hledat si, co vás v životě těší, jaké jsou vaše silné stránky, nadání, přání a sny - a za těmi si jít.
Dobrý psychiatr nebo psychoterapeut vám pak na této cestě může být skvělou oporou.
Držím palce.
Zpět na seznam