Nevím co jsem...

Dobrý den Celý život jsem byla "jiná" než ostatní. Byla jsem prý strašidelná a divná. Zažila jsem kvůli tomu i velkou šikanu, ale to není podstatné. Neznám hranici nebezpečí, mám snížený práh bolesti, prakticky se nelekám, jsem ráda sama, špatně se sbližuji s novými lidmi, prakticky nedokážu obejmout člověka kterému opravdu nedůvěřuji, mám ráda jednotvárnost , při konverzaci moc nenavazuji oční kontakt, nevhodně se chichotám a nebo naopak vypadám strašidelně, svoje blízké přátelé stále provokuji, dokud se opravdu nerozzlobí, mám jakoby blok si říct o základní věci (prakticky kdekoli) třeba nedokážu si u přátel říct o pití, a nebo když už je mi pití nabízeno, odmítnu jej.Jsem občas hrubá. Třeba neznám hranici toho co už člověku ublíží. Také trpím stálým smutkem. Například mě něco rozveselí a po chvilce jsem opět smutná a nepříjemná. Také hrozně ustupuji. Například mám svůj názor který rozzlobí druhou osobu, a já jen abych si ji nerozhádala tak ten názor změním. Nemám ráda velké společnosti, jsem radši jen s jedním člověkem. Zrovna v tuto chvíli si připadám naprosto nepotřebná a bez jakéhokoli talentu. Nepřijdu si nijak vyjímečná. Omlouvám se popřípadě za nějaké nepřesnosti nebo podobně ale opravdu o tom nerada mluvím. Připadám si že si vám tu hrozně stěžuji když je spoustu lidí s mnohem větším problémem. Ale už opravdu nevím co se sebou mám dělat. Snažím se sebou vyrovnat ale je to ještě horší. Už jsem zoufalá. Jsem pořád napjatá a to i během spánku. Děkuji
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, prožitek "jinakosti" bývá často spojen s izolací, pochybnostmi o sobě a strachem z kontaktu s druhými. Někdy také s pocitem výjimečnosti, což představuje v důsledku také izolaci, nicméně to v tuto chvíli asi není Váš případ. Pokud se takto trápíte a možná i dostáváte do bludného kruhu napětí a úzkosti, je odborná péče, např. psychologická, možným řešením.
Avatar

Lenka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, dovedu pochopit, že Vaše situace není jednoduchá, mnohokrát jsem zažila pocity, že jsem „jiná“ než ostatní. A bylo to nejen v obdobích psychotických projevů mé nemoci – bipolární poruchy. Někdy mě ta jinakost, respektive odlišnost jakoby dávala křídla, v mániích jsem si připadla lepší a výjimečnější než ostatní, v obdobích depresí to bylo naopak, trpěla jsem pocity méněcennosti a vnímaná odlišnost od ostatních byla pro mě peklem. Mimo tyto extrémy jsem si občas také připadala divně a překvapovalo mě, že to nikdo nevidí. Ptávala jsem se, zda vypadám normálně a odpověď byla téměř vždy ano. Myslím, že to způsobovaly hlavně mé pocity nejistoty a projevy příliš velké citlivosti. Z toho, jak popisujete Vaši situaci, mi vyplývá, že jste trochu jiná, ale ne divná. Že jste vnímavý, zajímavý a přemýšlivý člověk, kterému záleží na svém okolí. Mně vždy pomáhalo a pomáhá, když dělám práci, která mě baví či dává smysl, nebo se zabývám věcmi, které mě naplňují. To bych ve Vašem případě zkusila. Také bych se zřejmě obrátila na psychologa/psychoterapeuta a svoje potíže řešila s jeho pomocí. Věřím, že Vám odborná podpora pomůže najít příčiny problémů i způsob, jak je postupně řešit. Moc Vám držím palce a přeji hodně štěstí.


Zpět na seznam