Dobrý den. Nejedná se o mě ale o mou matku. Má nějakou psychiatrickou diagnózu kterou mi ale její lékařka samozřejmě nemůže přímo říct. Jen mi řekla že by se měla léčit. Žije velmi problematický život. Přijde mi paranoidní. Ale.. ukazuje mi vlasy a má je očividně ustřižené a je přesvědčena že ji je někdo chodí v noci stříhat. Žije sama takže je to prakticky blbost. Ale vlasy ustřižené podle mě jsou. Takže si je ustrihla sama a neví o tom..? Nebo si zabouchla klíče a když jsme se s pomocí zámečníka dostali dovnitř tak byl klíč ohnutý. Podle ní tam někdo byl a ohnul ho. Je to hloupost.. Takže si ho ohnula sama a neví o tom...? Pry přesto že šetří s šamponem a mýdlem tak prý přijde domů a láhev bývá poloprazdná. Takže si ji sama vyplýtvá a pak spekuluje o tom kdo ji na to chodí...? Samozřejmě jsem ji neřekla že si myslím tohle. Ale existuje pro tohle nějaký název? O tom že něco udělá a pak paranoidně debatuje o tom kdo to udělal? Podle ní ji neustále někdo nějak škodí. Děkuji za odpověď. Nevím jak na tyhle věci reagovat.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, Vaše maminka může trpět paranoidními bludy, které pak mohou do velké míry ovlivňovat jeho chování. Název diagnózy ale nemohu po internetu odhadovat, protože za tím může být vícero poruch. Pokud by matka svolila, pak Vám lékařka diagnózu sdělit může.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, nechci takto na dálku spekulovat o diagnoze a jako peer poradci mi to ani nepřísluší. Ale dovedu si představit, že je to pro vás těžké a že nemusí být lehké ani vaši maminku přesvědčit, aby si nechala odborně pomoct. Příklady, které píšete, mi připomněly jednu naši kolegyni, která říkala: Když jsem nevěděla o své diagnóze, stalo se, že jsem doma nenašla svoje oblíbené kalhoty a rozjel se kruh strachu a sledování, kdo tam byl a kdo mi je někam schoval. Teď, když už svoji poruchu znám a naučila jsem se s ní žít, jdu se nejdřív podívat do koše na špinavé prádlo, kalhoty tam najdu a je mi jasné, že jsem je tam hodila a zapomněla na ně. Žádný bludný kruh hrůzy a strachu se tedy už teď nerozjede. Zkuste tedy vaši maminku zaujmout představou, že by se jí žilo lépe, kdyby si nechala pomoct, že by mohla zažívat víc spokojenosti a klidu a méně starostí. Někdy to nebývá lehké přesvědčit lidi, které nic nebolí, aby přesto poslouchali lékaře a brali léky, "které nepotřebují". Zkuste bludný kruh zbytečných debat utínat tím, že dokud se maminka nezačne léčit, nechcete je vést. Možná by to mohl být podnět, který by ji k léčbě dovedl. Držím vám palce.