Obětavost jako nemoc

Dobrý den, pane doktore v listopadu 2017 jsem byl hospitalizován na uzavřeném oddělení asi 3,5 měsíce, byla mi diagnostitována F23.1. Moje mysl se v průběhu hospitalizace se ocitla v minulém životě. Primářka mi řekla, že neví, proč tu jsem, neboť moje chování bylo milé na psychiatrii. Od prvních příznaků tedy hlasu, který mě žádal o pomoc k hospitalizaci, uběhlo tehdy 5 dní. Dnes beru prášky jenom každý druhý den Aryzalera. A teď přejdu k problému, můj problém začíná vždy, když snažím o navázání lidského kontaktu, když většinou selžu začnu snažit ještě víc až v minulosti docházelo k zacyklení až k hospitalizaci, neboť není problém navázat kontakt, když cítím spřízněnost, ale problém je, že poté chci co nejvíce pomáhat a to kámen úrazu, neboť poté jsem více a více netrpělivý a mé tělo je neklidné a jediné co mě uklidňuje je cestování či nepravidelný pohyb tedy svobobný tanec a když odpočívám, tak jedině v leže tedy nejlépe v posteli. Podle všeho potřebuji samotu tedy nejlépe odloučené prostředí, abych si začal vážit sebe sama. Otázka zní, kde mám takové prostředí hledat?