Odmítá pomoc

Dobrý den, řada lidí s psychickými problémy si je nepřipouští. Z toho, co píšete se zdá, že Váš tatínek má depresivní stavy, otázkou jsou jejich hlubší souvislosti. V případě nepřipouštění si potíží není dobré na člověka naléhat a argumentovat, lépe je projevit emoční účast (to popisuje peer poradkyně) a nabídnout pomoc vyhledat péči. Tou rozhodně nemusí být (ani většinou není) "blázinec". Je možné see obrátit na praktického lékaře, protože ti již dnes mají o podobných potížích povědomí. Ten může zvážit, zda nezahájí léčbu sám, nebo doporučí ambulantní odbornou péči.

Dobrý den. Popis chování Vašeho otce opravdu vystihuje typické projevy deprese. Typický je zároveň i Váš problém - jak motivovat k léčbě člověka, který si své potíže neuvědomuje, popírá je a odmítá vyhledat pomoc? Podobné téma často slýchám ve své práci i ve svém soukromém životě. Zde je totiž opravdu každá rada drahá. Pokud člověk není přímo nebezpečný sobě nebo svému okolí, nelze jej nějakým jednoduchým způsobem k psychiatrické léčbě donutit. Vy, jako jeho dcera, asi nemůžete dělat víc, než vyjadřovat mu blízkost a podporu, opakovaně s ním hovořit o tom, že máte o něj obavu a snažit se jej namotivovat, aby své potíže popsal lékaři. Začít lze i u praktického doktora. Možná by otec na radu lékaře přeci jen dal více než na radu Vaši. Když jsem se s psychickými potížemi začala léčit já, největší motivací pro mě byla naděje, že se mohu cítil lépe a zmenšit své trápení. Váš otec si nejspíš myslí, že už mu nikdo a nic nemůže pomoct. A může mu pomoct, když uslyší, že to není pravda. Snad se Vám postupně podaří toto jeho přesvědčení zvrátit. Držím Vám palce a přeji jen vše dobré.