odmítání antipsychotik
Dobrý den,
můj 29 letý syn, se kterým bydlím, přestal brát antipsychotikum Medorisper (který bere již přes 10 let). Došlo ke zhoršení jeho stavu (nespavost, neklid, řečnost, bludy). Postupně jsem opět nasadila léky, ale bohužel bez synova vědomí (rozpuštěné v džusu), protože jinak by je nepřijal. Problém je v tom, že on se nikdy nesmířil s tím, že musí brát dlouhodobě léky a má nyní utkvělou představu, že on už má tu sílu si pomoci sám a to díky svému neustálému vzdělávání (publikace tradiční čínské medicíny) a meditacím a duchovním cvičením.
Nyní již měsíc mu podávám rozpuštěný Medorisper - dávku 5 mg/den. Jeho stav se stabilizuje. Byl i na pravidelné kontrole u svého psychiatra, kde potvrdil, že léky pravidelně bere.
Je to neudržitelná situace a nesprávné řešení, protože získal pocit, že bez léků funguje dobře. Obávám se, až se doví, že Medorisper mu já bez jeho vědomí stále dávám. Jeho reakce může být prudká, protože se mu „zhroutí jeho sen“
Chtěla bych Vás poprosit o Vaši radu, jak nejlépe tuto situaci řešit. Jestli by se našel někdo, koho by respektoval a nechal si vysvětlit, že léky brát musí. Snažila jsem se zkontaktovat jeho psychiatra, ale ten se mnou nekomunikuje a nikdy nekomunikoval.
Syn měl asi skončit v nemocnici a nenastala by tato situace, ale snažili jsme se tomu vyhnout, protože předchozí hospitalizaci nám vyčítá.
Děkuji Vám za Vaši pomoc.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, v dobrém úmyslu jste se ocitla v pasti, která nemá jednoduché řešení. Nejste sama, znám více případů, kdy se blízcí pacientů v zoufalství k podobnému kroku rozhodli, problém to má několikerý. Pacient se tím udržuje v mylné představě, že léky nepotřebuje, tím se upevňuje jeho "žití ve vzdušných zámcích" a oddaluje se to, že získá aspoň částečný náhled. Pokud mu léky přestanete dávat, je velmi pravděpodobné, že se zhorší a bude muset být hospitalizován, nicméně i to je někdy varianta. Pokud mu to sdělíte, hrozí, že k Vám nebude mít důvěru, že ho to raní a že vznikne konflikt. Vašeho syna neznám, těžko Vám mohu konkrétně poradit, které riziko podstoupit, nicméně sám jsem za to, aby se pacienti pokud možno uměle neudržovali mimo realitu, protože to jejich potíže dlouhodobě nevyřeší, naopak. Zde by bylo dobré, aby jeho psychiatr věděl, jak se věci mají, protože v opačném případě je to zase minus pro Vašeho syna. Buď s ním, nebo s jiným odborníkem je třeba probrat, jak mu to šetrně sdělit nebo jakou strategii zvolit. Držím palce.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobry den, dostala jste se do zapeklite situace, kdyz jste zacala davat synovi leky bez jeho vedomi. Domnivam se, ze synovi by nejlepe pomohly rozhovory s nekterym z peer konzultantu, tedy lidi s vlastni zkusenosti se stejnou nemoci. V soucasne dobe by jiz meli peer konzultanti pracovat ve vsech vetsich zarizenich a casto jsou to prave oni, kdo umi nemocnym nejlepe porozumet a pochopit jejich pocity. Doufam, ze i vasemu synovi by clovek se stejnym onemocnenim umel svym pribehem pomoci najit rovnovahu mezi vlastni kontrolou nad nemoci a pristupem k brani leku. Drzim vam palce.
Zpět na seznam