pannou ve 21

Dobrý den, mám dotaz ohledně diagnóz sociální fóbie nebo jiné podobné poruchy. Je mi 21 let a doposud jsem nenavázala žádný intimnější vztah. Nepřipadám si přitažlivá, krásná a nemám chuť do života. V porovnání s vrstevníky jsem jediná, kdo doposud nenavázal žádný intimnější vztah. Nepociťuji, že bych sama chtěla, ale na druhou stranu jsem v rozporu sama se sebou, jelikož je mi opravdu líto, že ztrácím čas. Vyléčila jsem se z mentální anorexie, dopusud si nemohu připustit, že jsem od mé nejnižší váhy přibrala 20 kg. Mám neustálé pocity depresí, smutku a každou vteřinu přemýšlím nad tím, jak vypadám a kolik vážím. Potřebuji vážnější pomoc nebo nejsem jediná, kdo má tyto pocity? Předem moc děkuji.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, řekl bych, že podstatné je to, že se necítíte dobře, máte deprese, pocity smutku a přestože jste překonala anorektické období, stále přemýšlíte nad svou hmotností. Pochybnosti o Vaší atraktivitě a nechuť do života mohou vyplývat z problematického sebepojetí a sebehodnocení, což také pravděpodobně brání rozvoji intimních vztahů. To jsou myslím dost vážné důvody pro vyhledání odborné pomoci. Krom psychiatrické péče by pro Vás byla pravděpodobně vhodná i psychoterapie. Držím palce.
Avatar

Agáta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Ptáte se možná, co vás trápí za diagnózu, nevím, mohou být různé, ale diagnóza není možná tolik podstatná, je třeba také myslet na to, že ne všechno, co se člověku v životě děje je v normě, to nevadí. Za sebe si myslím, že je lepši začínat vztah, když se na to člověk cítí, když chce a ne proto, že se to očekává. V 21 letech jste stále velmi mladá. Napadá mě sice, že spolu může souviset anorexie a nechuť k sexu, vzpomněla jsem si mimo jiné na text od Nohavici: " Ráda se miluje, ráda jí........." Podstatná je však otázka, zda potřebujete vážnější pomoc. Myslím, že ano, bez ohledu na diagnózu, spíše s ohledem na váš smutek a to, jak hodnotíte sebe sama.


Zpět na seznam