Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, můj děda už pár týdnů nic moc nejí protože si myslí že mu do toho dáváme léky proti spánku. Začalo to tím že babička v listopadu skončila v nemocnici s vážným covidem. Potom byla asi 2 měsíce ležák a děda který nikde nevařil tak se najednou musel začít starat o babičku. Babička je čím dál lepší, pomalu už i chodí ale on je pořád u ní. Před tím byl skoro pořád v dílně a teď už vůbec protože se asi bojí o babičku… a asi měsíc si vaří sám (ani si nesolí) protože si myslí že mu tam někdo dává léky. Babiččina sestra jim vozívá buchty a on který miluje sladké se jich vůbec nedotkne. Je to jen nějaký úlet nebo je to vážné? K doktorovi nechce a když si s ním kdokoliv chce promluvit tak to nechce pochopit. Děkuji za odpověď
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, asi nemá smysl dědečkovi vymlouvat jeho přesvědčení či bludy, ale důležité je s ním udržovat kontakt a pokusit se najít společnou řeč v oblastech, na kterých se shodnete. Pak se možná dostanete dál. To, co popisujete, skutečně připomíná paranoidní vnímání, nicméně v souvislosti s okolnostmi, které zde nastaly, se s tím dá třeba něco dělat.
Vlasta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, děkuji za dotaz do naší poradny. Po přečtení Vašeho dotazu vnímám jako první impuls -Váš děda si dělá starosti o svou ženu, Vaší babičku, která se zotavuje po Covidu. Nevím, zda jeho změna souvisí přímo s nemocí babičky. Je pochopitelné, že on se bojí o ní a její zdraví, stejně asi jako kdyby to bylo naopak. Takové situace nejsou úplně lehké pro lidi, i u „starších ročníků“. Ať se to kolikrát nezdá, naši prarodiče (rodiče) toho ve svém životě zažili dost… Je hezké, že oba dva lidi pojí vzájemné pouto, plné důvěry a podpory jeden druhému. S přibývajícím věkem se můžeme stávat i křehčími, kdy začneme reagovat na různé podněty jinak než doposud. Co Vám asi dělá starosti, je jeho představa, že Vás podezírá z nasypání něčeho do jídla, a proto nyní dokonce začal vařit, i když po svém. Oceňuji vlastně Vašeho dědu za to, že našel sílu a odvahu pečovat o svou ženu, Vaší babičku, podpořit ji v zotavení po nemoci. Také je možné, že Váš děda nyní oplácí babičce její dosavadní péči o něho, a když se babička zcela zotaví, tak snad opět bude trávit čas ve své dílně a vše se vrátí do zvyklých kolejí (a babička dobře uvaří). Bohužel Vám nic zaručit nemohu, ale vzpomínám si na své prarodiče, jak podobně to bylo mezi nimi a život s nimi. V takové situaci je každá rada nad zlato, nebo jak se říká: „A teď babo raď.“ Nevím, zda jste si popovídala s Vaší rodinou nebo s Vaší babičkou o dědovi, sdílela Vaši starost, třeba Vám k tomu může také něco říci nebo zda si všimla nějaké změny apod. Sdílení, popovídání si s někým mě osobně pomáhá zmírnit své obavy, uklidnit se, vidět okolnosti v jiném světle nebo i z jiného úhlu pohledu. Doufám, že mé úvahy k situaci Vám mohly alespoň poskytnout pár tipů. Držím palce, ať se daří. Hodně štěstí, zdraví a pohody pro Vás a Vaše prarodiče.