Pomoc mamince
Dobrý den.
Mě a sestře je 40 let. Náš otec zemřel v roce 1986 v 50 letech na rakovinu mozku. Naše maminka nás vychovávala sama. Jí bylo 41, mě bylo 6 a sestře 11 let). Maminka pak začala brát Lexaurin. Nevím jak dlouho jej brala. V té době jsme měli drobné nespory se sousedkou bydlícími pod námi (drobné naschvály apod..). Po 10ti letech si maminka našla přítele se kterým je dodnes (cca 23 let). Bydlí spolu v jejím bytě. Celou dobu byla bez problémů, fyzicky je na tom dobře, stále jí to myslí, a vždycky byla velký puntičkář. Před dvěma lety se to vystupňovalo a začala tvrdit, že jí ta sousedka nebo ti její podnájemníci chodí do jejího bytu, předělává jí tam drobné věc, že jí poškrábali parapet na balkónu, že nachází v bytě drobné věci, které nikdy neměla, nebo vypadaly jinak, že jí prostříhali ubrus atp... Je toho spousta. Vždy se to má dít, když jsou s přítelem na nákupu. Vyměnil jsem jí vložku zámku za novou kterou jsme spolu koupili, ale do týdne se vše začalo opakovat. Maminka už je nešťastná a už i kvůli tomu několikrát brečela. Se sestrou jsme se už dříve shodli, že maminka bude mít asi psychický problém. Zatím jsme s ní o tom nemluvili, protože máme strach, že se před námi uzavře, jelikož je tvrdohlavá a oba jsme přesvědčeni, že si to nenechá vymluvit. Maminka tvrdí že jí to všechno, co se děje nikdo nevěří. Se sestrou už nevíme jak jí jinak pomoci.
J.S.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, předpokládám, že Vaše maminka je již v seniorském věku. V této životní etapě se mohou začít objevovat drobné poruchy paměti, zejména krátkodobé a ultrakrátkodobé, důsledkem je pak sklon k zapoměntlivosti. Člověka, zejména má-li zakořeněné pedantické a puntíčkářské vlastnosti, to může zúskostňovat v tom smyslu, že nemá okolní svět pod takovou kontrolou, jako dřív. Pak se může stát, že tyto problémy začne připisovat vnějším vlivům (dělají to sousedé, cizí lidé, prostě někdo jiný). Často se jedná o přesvědčení, že někdo v době nepřítomnosti, přemísťuje věci, dělá v bytě drobné změny a naschvály, většinou v době, kdy člověk není doma nebo spí. Úzkost, která s tím bývá spojena, ještě více oslabuje normální pozornost, čímž se problém cyklí. Může zde být i souvislost s depresí, která se ve vyšším věku projevuje specifickým způsobem. Důležité je problematiku podchytit včas, protože vhodně nastavená léčba může tento proces podstatně zmírnit, někdy i na dlouhý čas potlačit. Vím, že je těžké motivovat takového člověka k návštěvě psychiatra, protože se tím mohou prohlubovat jeho paranoidní myšlenky ("nikdo mi nevěří, všichni myslí, že jsem blázen apod..."). Je třeba to dělat citlivě, s emoční účastí a zdůrazněním problémů, které nemají tolik stigmatizační efekt, např. pomoci se zvládáním úzkosti, strachu a napětí či depresivních stavů. Též je možné požádat praktického lékaře Vaší maminky, zda by Vám v tomto nepomohl. Držím palce.
Lenka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, děkujeme za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu a máte zájem i o názor peer poradce. I když s podobnou situací nemám osobní zkušenost, chápu její závažnost a složitost. Je zřejmé, že pokud jste vyměnili s maminkou zámek a je tedy jisté, že se sousedka do bytu nemůže dostat, těžko se v bytě může odehrávat to, co maminka tvrdí. Řekla bych, že ztrácení a nacházení věcí, drobná poškozování předmětů apod., může být kombinací maminčina puntičkářství, dlouhotrvajících sporů se sousedy, zapomnětlivosti (kterou si asi není ochotna připustit) a možná dalších neznámých okolností. Domnívám se, že byste si rozhodně měli s maminkou promluvit, když s ní budete jednat jemně a citlivě, mohlo by se Vám podařit ji nasměrovat k terapeutické pomoci. Rozhodně lépe dříve než později. Věřím, že odborná pomoc, stejně jako otevřená komunikace a spolupráce v rodině povedou k zlepšení situace Vás všech. Moc držím palce.
Zpět na seznam