Pomoc při BAP

Dobrý den, mám v péči několik pacientů s touto poruchou, kteří žijí normálním životem. Záleží na vůli se léčit a také na průběhu poruchy. V době remise, kdy se nemoc neprojevuje, je na zvážení také psychoterapie. Na další otázky by Vám měl odpovědět lékař, který má dceru v péči, pokud k tomu ona dá souhlas. Držím palce.

Dobrý den. Vážím si Vašeho dotazu. Jste teď v zatěžující situaci. Ale rozhodně se svět nehroutí. Je super, že dcera spolupracuje a že Vy máte upřímný zájem jí pomoci. A být tu pro ni. Pro mě byla první hospitalizace náročná. Ve vzduchu viselo mnoho neznámého. Byl to velký předěl. Hodně mě povzbudilo, že mě rodina pravidelně navštěvovala. Nemusela jsem na to být sama a trochu mě to vyvedlo z rutinního režimu na oddělení. Hodně jsme se díky tomu se sestrou a maminkou sblížily. Pamatuji si, že mi ale nepomohlo, když mi rodiče říkali, že se mohou stát i horší věci. Podle mě je lepší přiznat si vážnost situace a pak na ní pracovat. Zotavení chce delší čas. Mně na začátku připadal jako nepředstavitelně dlouhý. Ale za sebe musím říct, že není dobré po propuštění z hospitalizace tlačit, aby bylo vše zase v pořádku. Musí se postupovat malými krůčky, na druhou stranu ale není ani dobré se úplně zastavit. Pro mě bylo těžké, že po návratu z hospitalizace jako by bylo prázdno. Hlavně jsem musela ukončit školu. Pomohlo mi docházení do organizace Fokus a DPS Ondřejov. Pomalu jsem se dávala dohromady. Úplně nezbytný byl důvěřivý vztah s ambulantním psychiatrem a už si to nedokáži představit bez individuálních psychoterapií. Přeji mnoho sil a hezký den.