Pořád myslim na smrt

Dobrý den, pracovala jsem jako servírka a tam si se mnou feťáci hráli, udělali se ze mě loutku. Bylo toho hodně, nebudu vypisovat všechno, např. tomu jednomu jsem se podívala do očí a pak doma stála před zrcadlem a v hlavě jedno :,,Jdu se zabít!“ pak jsem za tim dotyčnym chtěla jet- nemohla. Taky si mě jakoby napíchi, že mi teď můžou číst myšlenky, chtěla jsem si kvůli nim volat sanitku, to jsem si vzpomněla i na číslo, ale hlavně ten, kvlli kterýmu jsem stála před zrcadlem na mě jakoby sáhnul skrz půllitr, terý jsem mu podávala, to začalo brnět, nešlo se pustit a doteď mám asi sevřenou dýchací truici, špatně se s tim mluví a je to vidět. Pak přišel k baru jeho kamarád a řekl:,,Dobrý den“ a měl prázdný oči a já se podivala někam do hloubky dovnitř mozku, do prázdna. Přišel ten, co mě chytil a pak zase ten s tim dobrým dnem a v očích měl černo-bílý šumění (přesně to, co bejvalo na starých televizích) pak o víkendu jsem se několikrát začala potit av neděli jsem se jakoby vařila a chladila se ve sprše ledovou vodou, běžela jsem se chladit i křece, a cestou se mi jakoby točili panenky. V hlavě jsem myslela zase na to, že jdu zabít jeho. No, a od tý doby cca rok mi v hlavě pořád dokola běží myšlenka:,,Já se snad fakt zabiju“ pořád dokola. Teď, asi půl roku je to věta :,,Jdu se zabít“ pořád dokola to rotuje v hlavě, dejme tomu 20x za min? Chci si nějak vymazat tu myšlenku a taky se nějak překlenout před ostatníma a jejich pohledama…