Postpsych.stav

Dobrý den,můj muž je v post.psych.stavu.V r.2017 se pokusil o sebevr.,přeřízl si zápěstí,už nevěděl,jak dál,byl velmi pracovně vytížen a nedokázal odříkat práci,pak násled.hosp.na psych.cca 3 měsíce.Dg.Porucha s bludy.To,co následovalo po hospit.bylo pro nás ,jako pro rodinu velký zásah.A nyní je manžel apatický,depresivní,nemá o nic zájem,nic ho nebaví ,má oploštělé emoce,je mu zkrátka vše jedno.Začal vloni pracovat na 2 hod.tak jsme si mysleli,že ho to nakopne,ale nyní se dozvídám,že do práce přijde,zaleze do kancel.a nic nedělá,odejde a doma mi řekne,kde všude byl a co dělal...prostě si vše vymyslí ,aby měl klid.Je tedy jasné,že pracovat nemůže,ale co s ním?Jsme z toho neš´tastni,že se onem.tak vleče,je z něj jiný člověk,a co dál? Bydlíme na Vysočině,Nové Město na Moravě. Medik.:Aripiprazol 15 mg,na noc Trittico prolong 300 užívá od 3/2018 v nezměn.dávce.Je ještě naděje,že se stav zlepší?Podotýkám,že se mu věnujeme,aktivizujeme,ale vysledky zatím pramalé...tak bych chtěla znát vaše zkuš.s tímto stavem,závidím např.kolegyním,když mi sdělují že jejich manžel má po depresiv.léčbě vysaz.léky a po roce a plně je u¨zapojen a funguje.Pochop.uvádím jen příklad.A navíc jsme na Vysočině,tady je problém vůbec se vším,co se týká duš.onem/stacionář,psycholog,psychiatr ,prostě vše/.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, po psychotických stavech často následuje období, které odpovídá depresi, čemuž odpovídá Váš popis. Někdy jde o stav, který trvá dlouho. Je třeba, aby psychiatr Vašeho manžela toto věděl. Píšete, jakou má manžel medikaci. Pokud jí má dlouhodobě a stav se nemění k lepšímu, stálo by za úvahu zvážit její úpravu či změnu. To ale musí udělat lékař, který má Vašeho manžela v péči, pokud manžel bude souhlasit, můžete lékaře navštívit společně, nebo mu můžete aspoň sdělit Váš pohled na problém. Nevím, kde na Vysočině žijete, ale v této oblasti funguje Fokus Vysočina, což je organizace, které poskytuje svým klientům psychosociální rehabilitaci, která jim může usnadnit návrat k aktivnějšímu životu. Zkuste kontaktovat i je. Držím palce.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, kéž vám moje odpověď pomůže, protože mám - byť ne tak dramatickou - podobnou zkušenost s depresí, přepracováním a touhou už dál nežít. Na počátku mé deprese byla už výchova z dětství nařizující, že musím vše dělat, co nejlépe to jde, vše vydržet, být pracovitá, odpovědná, atd. atd. V dospělosti jsem tyto příkazy přijala za své vnitřní a až po zhroucení jsem si uvědomila, že jsem byla sebezničující. Díky psychoterapii jsem si uvědomila, že nemám žádnou sebeúctu, jen na sebe kladu nárok za nárokem. S tím se opravdu nedalo žít, udělala jsem si ze života utrpení, které jsem dál nebyla schopná snášet. Zdá se mi, že by to váš manžel mohl mít podobné, ale samozřejmě je to jen fantazie. Rozhodně ale mohu tvrdit, že léky by mi samy o sobě nepomohly se z toho dostat. Zbavily mě těch nejhorších propadů, ale z dlouhodobého pohledu jsem přesvědčená, že mě jen utlumily a byla jsem jako "živá mrtvola". Až v terapii jsem získala větší sebeúctu, naučila se odříkat práci navíc a nemít z toho provinilý pocit a v mnoha dalších věcech začít myslet a chovat se tak, že pro mě život přestal být utrpením. Byl to běh na dlouhou trať, byla jsem mnohokrát netrpělivá a litovala se, ale stálo to za to. Bohužel neznám možnosti na Vysočině, ale moc vám přeji, aby i váš manžel dokázal poznat, proč ho život přestal bavit, a začal to měnit. Hodně štěstí!


Zpět na seznam