Posttraumatická porucha
Dobrý den,před 4 měsíci jsem utrpěla šok (telefonát z nemocnice,že má manžel z ničeho nic krvácení do mozku a že zemře ). Psychiatrička mi napsala k Brintellixu ještě Lexaurin,protože jsem se klepala 4 dny v kuse. Manžel to naštěstí přežil,dokonce je plně zdráv a nemá skoro žádné následky. Nicméně můj psychický stav není úplně ok. Občas mívám záchvaty vzteku,chce se mi brečet,celá se rozklepu,pokud manžel například nebere telefon. Celkově se cítím už lépe,ale poslední týden se mi stává,že se musím na věci více soustředit,hůř se mi hledají slova. Občas zapomenu,co jsem chtěla udělat. A nejvíce mě trápí,když třeba řeknu větu nebo i někdo jiný,tak poslední slovo ještě jednou zopakuji. Ne nahlas,ale v hlavě. Chtěla bych se zeptat,jestli je tato změna normální a je to důsledek prodělaného šoku nebo za tím mám hledat víc (třeba nádor na mozku)? Hůř se mi i spí,v noci mě budí malé miminko. Děkuji za odpověď.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, vypadá to, že Vaše reakce je silnější, než by se očekávalo, na druhou stranu ta událost způsobila šok, ztrátu jistot a tím mohou přetrvávat úzkostné obavy. Myslím, že zde by byla vhodná i psychoterapie. Držím palce.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mám zkušenost s několika vážnějšími životními krizemi (ztráta blízkých a jejich vážná nemoc), které mi způsobily delší psychické potíže a úzkostnou poruchu. Podle této své zkušenosti si myslím, že náhlý extrémní strach o život někoho blízkého, navíc velmi reálné ohrožení (informace lékařů, ne jen nějaký nepodložený strach) jsou zcela dostatečným důvodem pro vaše potíže a nebála bych se nějakého fyzického onemocnění, nádoru, apod.
Představuji si, že zejména pokud máte malé dítě, musela jste v té vypjaté situaci stále fungovat, nemohla jste si dovolit se zhroutit. Tím se mohlo stát, že trauma, kterým jste procházela, jste vlastně neprožívala naplno (teď prosím nemyslím, že by i tak nebylo nad lidské síly!), obranný mechanismus k přežití ho "trochu uklidil mimo vaše plné vědomí", možná jste v té době fungovala trochu jako v děsivém snu, a proto se teď toto trauma vrací, i když reálné nebezpečí už pominulo. Velmi silné emoce z minulosti tak na vás stále působí, berou vám síly a koncentraci, jsou jako "zapouzdřené ložisko" někde ve vašem systému. Podle mé zkušenosti nepomůže si tyto potíže rozumově vyvracet, čím víc si je člověk vymlouvá, tím víc působí v době, kdy je rozumově nemůže kontrolovat. Často se mi osvědčuje - a vím, že to vypadá drasticky - se k takovým extrémním emocím z minulosti vrátit, znovu je prožít, vyplakat, dopřát jim pozornosti. Někdy si tyto své emoce představuji jako malé dítě nebo zvířátko, které se bojí a dokud ho někdo neutěší, nemůže přestat "šílet". Ošetřit se takto sama může být těžké, možná k tomu přizvěte někoho, komu důvěřujete a můžete s ním mluvit o tom, jaké celé to těžké období bylo, jak jste se cítila, jaké všechny obavy jste měla. Tím tu hrůzu sice znovu prožijete, ale měla by pak odeznít. Teprve pak zabírá si připomínat racionální argumenty (že to přece všechno nakonec dobře dopadlo, že není důvod se dál bát, atd.) A samozřejmě by bylo ideální tento proces projít s podporou odborníka, psychoterapeuta, pokud máte tu možnost a pokud se vám nepodaří zbavit se potíží "svépomocí". Hodně sil a ať je vám brzy dobře.
Zpět na seznam