Prejedanie

Dobrý den, psychoterapeutické přístupy se záchvatovitým přejídáním pracují. Některé pracují především na změně životních návyků, identifikují negativní pocity spojené s nutkáním se přejídat a následně hledají strategie, jak tomu čelit, jiné vidí za přejídáním kompenzační mechanismus, kterým se člověk vyrovnává s hloběji zakořeněnými životnímií problémy a traumaty. Takže psychoterapie Vám pomoci může. Poradenství v tomto okruhu poskytuje např. organizace Anabell, někdy může prospět i využití pomoci nutričních poradců.

Dobrý den, děkuji za Vaši odvahu a důvěru k napsání dotazu. Při čtení dotazu mě napadaly různé nápady. Jak sama píšete, že jste odmalička plnějších tvarů, někdy bývá naše postava dána genově, to znamená, že v rodině se mohou vyskytovat podobné znaky. Ale chápu Vaše pocity 21-ti leté mladé ženy, která se chce líbit nejen okolí, ale i sama sobě. Jídlo je vlastně normální příjem živin pro tělo a i duši, ale když začneme bádat naše tvary těla, tak bychom chtěli na sobě změnit ledacos, a pak se řídíme „přísnými pravidly“, jako je vyzkoušení různých diet, které slibují, jaké budeme kočky atd., ale většinou je bohužel opak pravdou, nebo „nejezení“ různých potravin, ale když trochu odoláme, tak sladkostmi uklidňujeme nejen chuť na něco, ale i duši. Jak se říká, čokoláda je dobrá na nervy. Poněvadž jsem strávila půlku života s poruchami příjmu potravy, mohu snad poradit, co jsem vypozorovala i na sobě a vlastně se mi to potvrdilo i v praxi. Pokud jsem zrovna nebyla spokojená sama se sebou, tak se mi stávalo velkou pastí, že jsem to začala řešit přes jídlo. Ale když jsem na jídlo nemyslela, dala se do klidu, do jakési vnitřní rovnováhy a pohody, nemyslela jen na svoji figuru, tak jsem se cítila dobře, dokonce spokojeně a nějaké ty faldíky na těle se začaly zmenšovat. Přitom jsem zjistila, že když nejsem v pohodě a spokojená vnitřně, tak se to začne obracet i navenek, budu nešťastná se svým zevnějškem, začnu být přísná sama na sebe, stanu se otrokem svého těla či sebe samé. A to nechci. Proto jsem začala být sama sobě jakousi kamarádkou, bez zbytečného přísného přikazování. Učím se i sama sebe chválit a být na sebe hodná, mít prostě sebe samu ráda. I když nejsme kolikrát spokojené s naší figurou, jsme to přece MY-JEDINEČNÉ, INDIVIDUÁLNÍ ŽENY, které vyzařují určitou energii. Kolikrát se mi stalo, že jsem obdivovala ženu bujných tvarů než nějakou hubenou vyžli. Ale co se mi vlastně na ní líbilo, bylo její sebevědomí, její láska k sobě, vyzařovala jakousi spokojenou energii, s respektem ke své figuře dokonce uměla „nosit“ své tvary a tomu já říkám- to je kus té pravé ženské. V jiných kulturách by za pravou Venuši dali chlapi nebo rodiny dokonce celé jmění. Zkusme se na sebe dívat nekriticky, spíše nacházet to, co se nám na nás líbí (nejen vzhledově, ale sem patří i třeba naše vlastnosti, dovednosti atd.), určitě se toho najde více. Nepodléhejme diktátu moderní doby, která se koncentruje spíše na „ploché ženy“, někdy možná postačí obměnit šatník, zaměřit se na své přednosti, a když, tak bych se zkusila poradit s výživovým poradcem, někdy nedělá dobře ženě moc bílkovin nebo sacharidy atd., ale toto neznám do detailů. K dobrému a zdravému pocitu ze svého těla patří nejen jídlo, ale i dostatek pohybu, procházky na čerstvém vzduchu a jiné formy pohybu, mě i do teď stále pomáhá cvičení jógy, sice to vyžaduje trpělivost a pravidelnost, ale odměnou je, že se svaly zpevní,tělo dostane formu, zlepší se mi pocit ze sebe samé, jak se vnímám, a pro duši je to balzám. Mohu srdečně doporučit. Buďme k sobě vlídné Venuše, mějme sami sebe rády. Přeji Vám hodně štěstí a doufám, že můj náhled na věc Vám mohl pomoci.