Prosím o radu, na koho se obrátit.

Dobrý den, je mi 30 let, jsem pracující maminka 1,5 ročního dítěte. Od porodu na sobě cítím změny v chování, výkyvy nálad. V posledním půl roce jsou to přechodné stavy (vždy týden až dva), které mne omezují v pracovním i rodinném životě - naprostý nezájem o cokoliv, kdy nejsem schopná donutit se k práci, a to bez ohledů na negativní následky; komunikace s rodinou i jinými lidmi mě obtěžuje; nemám zájem o běžné věci, které mne dřív těšily; cítím únavu; někdy jsem naopak velmi podrážděná a výbušná, dokonce i verbálně agresivní (to jen vůči manželovi). Tato období začínají postupně převažovat nad těmi "normálními". Snažila jsem se vysledovat, zda tyto změny nesouvisí s menstruačním cyklem, ale nejsem schopná vést si soustavně pozmánky/záznamy po dobu delší několika dnů. Cítím, že to sama nezvládnu a že mi to ničí život, rodinu i práci a mám strach z následků... zároveň mám ale strach se s tím svěřit někomu ze svého okolí. Rodina si myslí, že jsem "jen" ve stresu z práce. Chtěla bych požádat o radu, na koho se mám s tímto problémem obrátit - psycholog, psychiatr, praktický lékař, někdo jiný? Případně zda jste schopni alespoň odhadnout, o jaký problém se může jednat? Předem děkuji za odpověď.
Avatar

Zuzana Foitová

Odpověď odborníka:
Dobrý den, popisujete stavy, které vykazují některé znaky depresivní poruchy - nezájem, ztráta radosti, oslabená vůle, únava. K některým typům poruch nálady může patřit i zmíněná podrážděnost a výbušnost. Porod a první měsíce a léta dítěte jsou pro matku velmi psychicky i fyzicky náročné období a může se stát spouštěčem takových problémů; pokud k tomu ještě pracujete, tak tím spíše. Na vyslovení kvalifikované diagnózy by byl potřeba podrobný rozhovor s psychiatrem, ev. i vyšetření pomocí psychologických testů. Rodina někdy psychické problémy svého blízkého podceňuje a nedovede se plně vcítit, přesto stojí za to zvážit, zda přecejen nemáte někoho, kdo vás vezme vážně a podpoří. Vzhledem k tomu, že Vaše obtíže se v průběhu doby nezmírňují, spíše naopak, a již i poměrně výrazně ovlivňují Vaše běžné fungování, neváhala bych s návštěvou psychiatra nebo psychologa - je asi jedno, u kterého odborníka začnete. Je skvělé, že přemýšlíte o možných souvislostech (vlivů může být celá řada), i o tom, zda ještě své stavy zvládáte sama nebo již potřebujete pomoc! Když se ukáže, že jde o zdravotní problém, pomoc a léčba existuje a máte velkou šanci na plné zotavení. Držím palce.


Zpět na seznam