Psychóza
Dobrý den.
Před 4 lety jsem měl psychotickou epizodu, nebylo to nic pěkného. Myslel jsem si, že to bylo vyvolané koncem školy, hledáním práce, stěhováním a špatnými vztahy s rodinou. Nicméně tyto stresy mi po letech snad už odpadly. Zabral mi Olanzapin (10 mg) s Valdoxanem a Valproátem. Olanzapin jsem snížil po dohodě s lékařkou na 5 mg. Dneska jsem s ní mluvil a ptal jsem se na další postup. Říkala mi, že se domnívá, že moje potíže jsou endogenního charakteru (biochemie v mozku není ok) a že si myslí, že Olanzapin bych měl brát stále, byť by třeba snížila dávku na 5 mg obden. Je nějaký způsob, jak se můžu dozvědět víc o svojí situaci? Je mi 29, cítím se fajn, až na únavu, která užívání léků provází, a těžko se mi žije s představou, že jsem nevyléčitelně nemocný.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, přestože současní psychiatři pojmy "endogenní" a "exogenní" pro svou orientaci stále používají a často se v určitých zjevných případech shodnou, má to své limity. Lze říci, že každý okamžik duševního prožívání je charakterizován určitým biochemickým stavem mozku. Ten pak je, podobně jako náš duševní život, v neustálém pohybu. Na to má také vliv svět, ve kterém žijeme, tedy prostředí a vztahy. Pokud za sebou máte jednu psychotickou epizodu před 4 lety, určitě je to důvod se lékaře více ptát, k dispozici je také dost materiálů o zotavení psychických poruch (tzv. recovery). Zdá se, že Vaše lékařka je ke snižování medikace přístupná, možná by Vám mohla říci více. Napomoci může také psychologické vyšetření.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mám zkušenost s úzkostí a depresí, ale přesto dobře chápu vaše pocity – taky jsem nechtěla být doživotní polykač léků. Na vašem místě bych věřila, že patříte k těm, kteří měli ojedinělou ataku, která se nemusí opakovat. Ale pro zvýšení této pravděpodobnosti je dobré nemoc nepovažovat za úplně vyléčenou a raději „s ní počítat“. Myslím tím, že je dobré hlídat si hladinu stresu, dbát na psychohygienu, dobře znát své varovné příznaky (když se stresu nebo nadměrné zátěži nevyhneme) a brát i tu udržovací dávku léku. Právě proto, aby nemoc zůstala jen „na pozadí“. Měli bychom všichni počítat s tím, že se může vrátit – a dělat vše pro to, aby se to nestalo. Aspoň já to tak mám a docela dobře se mi s tím funguje. Několik mých přátel má podobnou zkušenost se somatickými nemocemi – nemoc není aktivní, ale nedá se na ni úplně zapomenout. A na vaši otázku, jak se dozvědět víc: kromě populárně naučné literatury a druhého lékařského názoru mohou u psychických poruch být výborným zdrojem informací tzv. peer-konzultanti, lidé s vlastní zkušeností, kteří dnes už bývají členy týmů mnoha zařízení. Hodně štěstí!
Zpět na seznam