schyzotipova porucha časť 4

Dobrý den, Váš dotaz, rozdělený na 4 části, je velmi dlouhý, poradna nemá kapacitu odpovídat ve stejné šíři. Přesto několik postřehů. Lékař by se měl zabývat léčbou a tam také patří zájem o to, jak se pacient cítí. Neprožívání bez emocí by rozhodně mělo být bráno v potaz při zvažování medikace, ať již depotní nebo perorální. A to bez ohledu na to, zda má či nemá pacient nařízené ochranné léčení. O ukončení ochranného léčení může pacient požádat sám, zde se pak posuzuje jeho stav, zda léčba splnila svůj účel, přičemž se také přihlíží k závažnosti trestného činu, kterého se pacient dopustil. Když se pacient v ochranné léčbě upřímně lékaři svěří tak, jak jste to učinil Vy v poradně, neměl by to být podnět k podání hlášení soudu o maření, ale k tomu, jak léčbu vést, aby alkohol a drogy nepotřeboval ke své úlevě. I pacient v ochranném léčení si může hledat jiného psychiatraq, pokud tomu stávajícímu nevěří, má to v tomto ohledu ale těžší. Také může požádat o jednorázovou konzultaci jiného kolegu, může to být psychiatr či klinický psycholog. Co se týká CBD, tak je o něm známo, že má relaxační a snad i antipsychotické účinky, lze jej normálně pořídit na trhu, ale mezi antipsychotika se v současné době neřadí.

Dobrý den. Vážím si Vašeho dotazu. Opravdu nejste v jednoduché situaci. Znám ten pocit, kdy se cítíte jako „chodící mrtvola“. I já jsem zažívala emoční oploštělost jako vedlejší účinek léků. Které jsem ale musela brát, protože jinak by hrozil relaps a nutná hospitalizace. Sám píšete, že víte, že braním drog si svoji situaci jen zhoršujete. Samotné užívání má na psychózu veliký vliv a funguje jako silný spouštěč. A kombinace s léky může být i velice nebezpečná. Osobně bych nečekala, že až skončím léčbu, začnu abstinovat. Myslím, že je důležitý opačný směr – abstinovat, zaléčit se. A pak možná uvažovat dále (třeba být i bez léků). Samozřejmě vnímám, že drogy Vám pomáhají překonat ty nekonečné pocity prázdnoty. Drogy v takovém případě možná pomohou na okamžik, ale z dlouhodobého hlediska znamenají jen propad mnohem hlouběji. Může to znít banálně, ale mně pomáhaly maličkosti. Obklopit se lidmi, které jsem měla ráda a s nimi se snažit prožívat malé radosti každého dne. Cíleně jsem trénovala soustředění četbou a počítáním matematických úloh, které jsem měla z gymnázia. Nebyl to krátký proces, trvalo to poměrně dlouhou dobu. Člověk se ze začátku musí hodně nutit, než se chytne a začne zase prožívat naplno. Důvěra k lékaři je pro mě stěžejní. Věřím, že mi nemůže pomoci, pokud k němu nebudu upřímná. A někdy to znamená jít s barvou ven a čelit i tomu, co nechceme slyšet. Ale dohromady vymyslet řešení. Mít spojence, který je tu pro mě. A ne se vysilovat lhaním a kličkováním. Přeji Vám mnoho sil a věřím, že opět naleznete nadšení do věcí jako dříve.