Sebevražedné myšlenky, nechuť k životu

Vážená paní, vážený pane, předně se omlouvám za zmatečnost. Musel jsem část smazat z důvodu počtu znaků Moje matka se léčí s nemocí tři roky. Tato nemoc jí kompletně odstavila z normálního života, kdy nemůže chodit a je každý den v silných bolestech. Bohužel všechny povinnosti zbyly na mě. Situace se akorát zhoršilovala a já jsem nyní v situaci, kdy nemám žádnou motivaci. Necítím důvod, proč "bojovat" dál. Já osobně měl nějaký cíl v životě, kterého jsem chtěl dosáhnout; mít děti, vysněná práce, ale bohužel mi to matčina nemoc nedovoluje (práci si musím vybrat tak, abych se o matku mohl starat a u dětí se bojím, že by mohly také trpět touto nemocí). Je mi šestnáct let, mám pocity toho, že mi v podstatě život ani nezačal a já jsem trestaný. Matku miluji, ale člověk prostě chce mít ten puberťácký život. Dávám do střední školy vše, co můžu, jsem možná i jeden nejlepší ze školy, snažím se být milý, ale mám prostě pocit, že něco dělám špatně, když se mi to nevrací, že je tohle moje chyba. Tady jsou problém mé emoce: I přesto, že jsem se snažil zlepšil svůj životní styl, že jsem se i svěřil jedné učitelce, tak se mi vrací tyto stavy smutku, což když jsem měl lepší období, mě ničí. Trápím se, citím, že můj život není fér, nechci v něm pokračovat. Přišlo mi až vtipné, když jsem zjistil, že to není normální, myslet na sebevraždu. Citím divnou osamělost, kdy mi nikdo nerozumí, cítím se sám. Vím, že diagnostikovat po internetu je nemožné, ale rád bych zhruba věděl, proč tohle mám.