Sertralin a tinnitus

Dobrý den, mám diagnostikovánu smíšenou úzkostně-depresivní poruchu. Sertralin v dávce 50 mg ráno beru již od srpna 2016, kdy jsem otěhotněla. Předtím jsem půl roku (od února 2016) brala Sertralin 100 mg ráno. V poslední době (cca čtvrt roku) jsem na léky hodně zapomínala a brala je velmi nepravidelně. Cítila jsem se dobře, žádné psychické problémy (úzkosti, depresivní myšlenky, nevolnosti) jsem za celou tu dobu neměla. Ale svědomí mi to nedovolilo a začala jsem si na braní léků dávat pozor. 14 dní po pravidelném užívání 50 mg jsem měla lehké úzkosti, depresivní myšlenky a zhoršil se mi tinnitus, který se u mě poprvé objevil 2 měsíce po užívání Sertralinu 100 mg (tedy v dubnu 2016), ale pak se uklidnil a neřešila jsem ho. Navštívila jsem svého psychiatra a ten doporučil než léky vysadit, tak navýšit. Teď je to 14 dní, co beru 100 mg Sertralinu, psychicky jsem v pořádku, ale tinnitus mi některé dny přijde horší než kdy dříve. Je možné, že to je vedlejší účinek léku a až je budu brát dostatečně dlouho, tinnitus se uklidní? Trápí mě, že beru léky, který mi tinnitus vlastně kdy způsobily a ještě v takové dávce. Myslím si, že jsem lehké úzkosti a depresi měla jen z toho, že jsem zase začala léky brát pravidelně a ne z toho, že se mi nemoc vrací, ale doktor tvrdí, že je lepší lék navýšit, ať jsem rychle v pořádku a že to pískání mám od stresu a ne od léků. Moc děkuji za odpověď.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, těžko k tomu co dodat. Tinnitus se můče v souvislosti s užíváním sertralinu objevit jako nežádoucí účinek, tehdy pak většinou odezní. K dávce se vyjadřovat nemohu, je v rozmezí běžného dávkování.U úzkostně depresivní poruchy je vždy na zvážení také psychoterapie.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mám také zkušenost s úzkostně-depresivní poruchou, asi 4 roky jsem s ní doslova živořila, nyní jsem už asi 7 let v pořádku. V nejhorších dobách jsem spala asi 3 h denně, měla dechovou nedostatečnost, brnění paží, chuť se ráno vůbec neprobudit, představa dalšího života byla nesnesitelná. Úzkost byla snad ještě větším utrpením než původní deprese. Léky byly nejdřív velikou úlevou, po čase jsem ale měla pocit, že sice netrpím, ale stejně jako bych nežila, člověk-stroj, tupý, plochý, vegetující - opravdový život to nebyl, natož spokojený. Proto jsem se sama odhodlala k delší pravidelné psychoterapii. Až v ní jsem postupně zjistila, co v mém myšlení a prožívání způsobuje úzkosti a deprese a začala se učit vidět sama sebe a svět jinak. Všímat si všeho dobrého a nezaměřovat pozornost jen na to špatné, víc si vážit sama sebe a věřit si, že i v těžkostech si poradím a mnoho dalšího. Dnes občas samozřejmě úzkostem taky podléhám, asi jako každý, ani dnes není můj život jen procházka růžovým sadem. Umím už ale sama se sebou jinak zacházet, nedopustit, aby se začarovaný kruh děsu spustil a stahoval mě dolů. Léky neberu a rozumím vaší nejistotě o nich. Možná mi kdysi zachránily život, ale opravdové a dlouhodobé řešení mi nepřinesly. Přála bych vám, abyste si k nim mohla přidat i terapii a postupně se jich zbavit - a hlavně, aby vám bylo dobře.


Zpět na seznam