Omlouváme se, kapacita naší poradny v této sekci je pro tento měsíc již vyčerpána, není možné vkládat další dotazy. Tato část naší poradny se opět otevře 1.7.2021.

Pokud je váš problém naléhavý, využijte některý z kontaktů zde: Jste v krizi (cmhcd.cz)

Tým poradců Stopstigma.cz


Soustředění, sebevražda, touha žít?

Dobrý večer Jako dítě jsem trpěla vážnou školní fóbií, v dětství se mi stalo hodně nehezkých věcí o kterých doteď nedokážu mluvit. Sebepoškozování bylo celkem časté nejprve kvůli pozornosti později spíše úleva od duševní bolesti. Moji rodiče byli skvělí a hodný, ale vztah byl složitý když mi bylo 25.let moje mamka (milovaná) spáchala sebevraždou v tu dobu nevydržel ani můj dlouhodobý vztah a teď v létě zemřela další mně blízká osoba. Chodila jsem k psychologům, ale moc to nepomohlo. Už v té době sem měla šílenou touhu spáchat sebevraždu moje představy byly reálné a pomáhaly mě přežít, jelikož mě vždy nějak zajímalo co bude dál. Po hodně neúspěchách se mi podařilo najít terapeutku, koučku, která mi neskutečně pomohla a díky ní sem se hodně posunula. Ale poslední dobou mám problémy myšlenky na sebevraždu se vrací a momentálně mám obrovský problém se spaním bez léku nedokážu spát a začíná se mi zhoršovat i soustředění je to jako bych se uvnitř furt chvěla a křičím bojím se tyto stavy jsou jiné neznám je. Není to úzkost ta je mi dobře známa. Teď je to spíš jako dvě osoby na vážkách a ta depresivní převládá. Upřímně v mém okolí, se to že chodíte k psychologovi či psychiatrovi bere jako slabina natož braní antidepresiv, kterým se vyhýbám. Připadám si jak v pasti nevím co dělat jestli se mám obrátit na odborníka nějakého psychiatra i když nemám úplně dobré zkušenosti. Můžete mi poradit prosím děkuji moc
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, píšete, že jste měla terapeutku, která Vám v minulosti hodně pomohla. Řekl bych, že pokud existuje něco (někdo), co mi v životě s mými potížemi podstatně pomohlo, začal bych opět tam, je-li to tedy možné. Pokud ne, snažil bych se v sobě posílit obecnější zkušenost, tedy že pomoc je možná. Co se týká antidepresiv, tak není čeho se obávat, užívá je mnoho lidí, z vlastního rozhodnutí. Přestože o tom zatím nedokážete mluvit, přemýšlíte o tom, kde mají Vaše potíže kořeny a vidíte v tom souvislost. To bývá pro léčbu dobrým prognostickým faktorem. Můžete se obrátit na některého psychiatra, který má také psychoterapeutické vzdělání. To nemusí znamenat, že by Vám dával léky a současně dělal psychoterapii, ale dává to větší šanci, že Vás pochopí. Také je možné se nzávazně obrátit na některé z krizových center. Držím palce.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mám zkušenost s úzkostně depresivní poruchou a když byla moje úzkost na vrcholu, měla jsem hrozné problémy se spaním, spala jsem asi rok tak 3 h denně, tedy vím, jaké peklo rozjetá mysl člověku dovede napáchat. Na vašem místě bych se nebránila antidepresivům jako dočasné úlevě, po některých se i moc dobře spí. Ale především bych vám doporučovala se ze všech tíživých stavů vypovídat. Léky samy jsou jen tou úlevou, ale odstranit příčinu potíží nemohou. Píšete, že jste měla terapeutku, která vám pomohla - tak asi máte představu, že terapeut (a zrovna tak psychiatr) musí člověku sednout a musíme k němu mít důvěru. Nedejte na názor vašeho okolí, ať si myslí, co chtějí a nemusíte se jim svěřovat - ale lidí s psychickými problémy je strašně moc a někam chodit pro odbornou pomoc není slabost. Naopak! Přece jen odpovědný a rozumný člověk dokáže přiznat, že pomoc potřebuje. I s pomocí je pak většina práce na nás samotných, ale bez upřímného a laskavého pohledu zvenčí je někdy i nemožné uvidět své vlastní problémy nezkresleně, protože se v nich motáme jako v bludném kruhu. Na vašem místě bych začala tam, kde se vám už dobré pomoci dostalo. A pokud je tato terapeutka třeba již nedostupná, tak od ní aspoň získat doporučení na někoho podobného. Terapie je cesta (aspoň já jsem to tak měla), jak najít příčiny svých potíží a postupně je odstranit nebo zmírnit. A léky mohou být dočasným pomocníkem k tomu, aby se vám ulevilo od nejhoršího a mohla jste tu práci v terapii vydržet, protože někdy to chce trpělivost. Hledejte dobrého psychiatra, který nevidí řešení jen v polykání pilulek, ale bude vám jimi pomáhat najít v terapii trvalé řešení. Jde to. A moc vám držím palce, ať se vám to také podaří. Nevzdávejte to. Ačkoli máme v životě i hodně starostí a potkají nás těžké věci, zároveň je v něm mnoho každodenních drobných radostí, které nám to pomohou ustát. Jen se je musíme naučit znovu začít vidět. I mně to trvalo, ale naučila jsem se to. I když mám i teď starosti, už se jimi nenechám tak decimovat. A moc vám přeji, ať k tomu taky najdete cestu.


Zpět na seznam