Soustředění, sebevražda, touha žít?

Dobrý den, píšete, že jste měla terapeutku, která Vám v minulosti hodně pomohla. Řekl bych, že pokud existuje něco (někdo), co mi v životě s mými potížemi podstatně pomohlo, začal bych opět tam, je-li to tedy možné. Pokud ne, snažil bych se v sobě posílit obecnější zkušenost, tedy že pomoc je možná. Co se týká antidepresiv, tak není čeho se obávat, užívá je mnoho lidí, z vlastního rozhodnutí. Přestože o tom zatím nedokážete mluvit, přemýšlíte o tom, kde mají Vaše potíže kořeny a vidíte v tom souvislost. To bývá pro léčbu dobrým prognostickým faktorem. Můžete se obrátit na některého psychiatra, který má také psychoterapeutické vzdělání. To nemusí znamenat, že by Vám dával léky a současně dělal psychoterapii, ale dává to větší šanci, že Vás pochopí. Také je možné se nzávazně obrátit na některé z krizových center. Držím palce.

Dobrý den, mám zkušenost s úzkostně depresivní poruchou a když byla moje úzkost na vrcholu, měla jsem hrozné problémy se spaním, spala jsem asi rok tak 3 h denně, tedy vím, jaké peklo rozjetá mysl člověku dovede napáchat. Na vašem místě bych se nebránila antidepresivům jako dočasné úlevě, po některých se i moc dobře spí. Ale především bych vám doporučovala se ze všech tíživých stavů vypovídat. Léky samy jsou jen tou úlevou, ale odstranit příčinu potíží nemohou. Píšete, že jste měla terapeutku, která vám pomohla - tak asi máte představu, že terapeut (a zrovna tak psychiatr) musí člověku sednout a musíme k němu mít důvěru. Nedejte na názor vašeho okolí, ať si myslí, co chtějí a nemusíte se jim svěřovat - ale lidí s psychickými problémy je strašně moc a někam chodit pro odbornou pomoc není slabost. Naopak! Přece jen odpovědný a rozumný člověk dokáže přiznat, že pomoc potřebuje. I s pomocí je pak většina práce na nás samotných, ale bez upřímného a laskavého pohledu zvenčí je někdy i nemožné uvidět své vlastní problémy nezkresleně, protože se v nich motáme jako v bludném kruhu. Na vašem místě bych začala tam, kde se vám už dobré pomoci dostalo. A pokud je tato terapeutka třeba již nedostupná, tak od ní aspoň získat doporučení na někoho podobného. Terapie je cesta (aspoň já jsem to tak měla), jak najít příčiny svých potíží a postupně je odstranit nebo zmírnit. A léky mohou být dočasným pomocníkem k tomu, aby se vám ulevilo od nejhoršího a mohla jste tu práci v terapii vydržet, protože někdy to chce trpělivost. Hledejte dobrého psychiatra, který nevidí řešení jen v polykání pilulek, ale bude vám jimi pomáhat najít v terapii trvalé řešení. Jde to. A moc vám držím palce, ať se vám to také podaří. Nevzdávejte to. Ačkoli máme v životě i hodně starostí a potkají nás těžké věci, zároveň je v něm mnoho každodenních drobných radostí, které nám to pomohou ustát. Jen se je musíme naučit znovu začít vidět. I mně to trvalo, ale naučila jsem se to. I když mám i teď starosti, už se jimi nenechám tak decimovat. A moc vám přeji, ať k tomu taky najdete cestu.