Starost o syna

Dobrý den, pandemie a s ní i změna sociálních podmínek, na kterou jsme byli nuceni se adaptovat, se podepsala na mnohých z nás. Přibylo lidí s úzkostnými či depresivními problémy, přibylo také těch, kteří si na sociální izolaci uvykli a mají problém se adaptovat na nové podmínky a my můžeme doufat, že se to časem zase změní. U Vašeho syna bych za pozitivní považoval fakt, že pokračuje zodpovědně ve studiu. S nabranými kily často klesá i vůle s tím něco dělat, proto je dobré o tom s člověkem otevřeně mluvit, záleží hodně na tom, jak se on sám v tomto stavu cítí. Pakliže mu v tom není dobře, může se pokusit vyhledat odbornou pomoc, např. psychologa. Můžete mu nabídnout, že mu s tím pomůžete.

Dobrý den, Martino, chápu vaši starost a podle svého okolí vidím, že váš syn není zdaleka jediný, koho období, které máme za sebou, takto postihlo. Dcery kamarádky v podobném věku, původně sebevědomé a společenské dívky, se svěřily, že jsou i v malé skupině lidí nejisté a v nepohodě. A stejně jako váš syn se chovají i děti mých kamarádek, pro které byl před tím kontakt s vrstevníky a akce mimo domov absolutní prioritou. Nezbývá, než doufat, že se všichni postupně zase dostaneme do svých původních "kůží". Asi nejde dělat nějaké násilné akce a spíš se smířit s tím, že to takto teď máme (doufejme, že dočasně). Jako nenásilná zkouška mě napadá, jestli nemůžete syna poprosit o zapojení do nějakého "projektu", se kterým by vám pomohl. Známe to asi všichni - někdy řešení problémů nebo práce, která nás vtáhne a dává nám smysl, může být velkou pomocí pro naši psychiku. Přesně jako v té písničce "Dělání, dělání, všechny smutky zahání...". Mně to tak aspoň docela často funguje, ač si to občas musím "naordinovat" trochu i proti své momentální vůli, ale už z minulosti vím, že se mi to vyplatí. Možná tedy zkuste zapátrat, jakou pomoc s něčím, co sama nezvládáte (mělo by to být uvěřitelné), byste uvítala. Třeba kromě toho, že synovi pomůžete, budete mít i renovovanou koupelnu, altánek na zahradě nebo se od něj naučíte něco, co jako matky neovládáme tak dobře, jako naše dospělé děti :o)) Držím palce, ať se to povede.