strach ze spolupráce

dobrý den potřebovala bych tak trochu poradit s jednou docela ožehavou zaležitostí je mi 19 trpím "poruchou asi od 10" lečim se cca rok ambulantně u psychiatra s nalepkou " uzkostně depresivní poruchy" zatím jsem brala několik antidepresiv + 4 mesice psychoterapie bez jakehokoliv pokroku ... problém je v tom že před doktorem vždy bagatelizuji a předstírám že je vše v pořádku a doktor tomu bohužel veří nicméně realně trpím určitou mírou suicidalnich myšlenek = pocity že nic nemá smysl , nejlepší by bylo neexistovat , a vubec by mi nevadilo kdybych se rano neprobudila v praxi si přeji umřít utect od toho co mě každým dnem trýzní abych měla konečně pokoj protože takovýhle život stejně nemá smysl a lečba nepomahá jsem z uplne rodiny tedy zazemí relativně ok k žádnemu aktivni sebepoškozovani ani pokus nic v bezpeči me drží vedomí žeje to špatné a ubližila bych tim lidem kterým na mě zaleží :( problem je že s ani jednim psych o tomhle nedokažu mluvit protože se bojim že me vyhodnotí jako sobe nebezpečnou a nekam zavřou i když nic nehrozí hodně by pomohla rada jak v takove situaci či jak realná je má obava předem dekuji
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, zdaleka tomu není tak, že pacienta nedobrovolně hospitalizují (jak píšete "zavřou") jen proto, že má sebevražedné myšlenky, takové opatření se dělá tehdy, kdy jiné terapeutické intervence selhávají a hrozí reálné riziko sebevraždy. Pokud o tomto problému pacient s lékařem či terapeutem hovoří a má vůli s tím pracovat, hledá se cesta, jak to zvládnout bez hospitalizace, nejoptimálnější je hledání optimální farmakoterapie spolu s psychoterapií, která je sice během na dlouhou trať, ale zadaří-li se, může pomoci člověku najít ve svém životě smysl. Je i vědecky ověřeno, že rozhovor na tato témata riziko sebevraždy snižuje, protože zároveň představuje hledání cesty. Takže pokud svému lékaři a terapeutovi důvěřujete, svěřte se jim, protože neví-li, co Vás tíží, nemohou Vám adekvátně pomoci. Držím palce.
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Stejně jako vy se léčm s úzkostnou a depresivní poruchou a také já pociťuji obtíže od časného dětství. Narozdíl od Vás mám však spíše dobré zkušenosti jak s užíváním antidepresiv, tak s přínosem terapie. Zřejmě jsem měla štěstí, že v mém případě zabraly dobře už první léky. Vím od mnoha lídí v mém okolí, že někdy je hledání toho správného léku větší oříšek, ale určitě se to vyplatí. Myslím, že je velmi důležité, zda máte ke svému psychiatrovi důvěru, protože pouze na základě otevřené komunikace o Vašem skutečném stavu je možné léčbu co nejlépe nastavit. Pokud svému lékaři nevěříte, neváhejte si najít jiného. Je to pro léčbu opravdu klíčové. Nemyslím si, že by při prvním přiznání chmurných myšlenek hrozila hospitalizace. K depresi takovéto myšlenky často patří. Nebezpečné by byl úmysl myšlenky dokonat. Totéž v podstatě platí i o psychoterapii. Bylo by škoda ji vzdát po prvním pokusu. Navíc terapie pomáhá spíše při dlouhodobém docházení, chce to svůj čas. Moc ráda bych Vám dodala naději a odhodlání svůj stav nadále aktivně řešit. Pevně věřím, že i Vám se brzy výrazně uleví. Držm palce.


Zpět na seznam