stres, deprese a úzkost

Jsem nešťastná, máme pocit, že mě nikdo neposlouchá, i když vlastně nikdy nic neříkám, asi potřebuju vědět že i přes to se ostatní (aspoň ty nejbližší) zajímají. Když už se rozhodnu něco říct, svůj názor, nebo jak mi je, tak z toho nakonec stejně vždycky výjdu jako ta špatná, nebo si ten druhej udělá zkreslenej a mylnej obrázek (speciálně moje mamka) a jako by mě neposlouchala ale hned si udělala závěry a ať už pak řeknu cokoliv, nevymluvím jí je. Proto jsem se asi nějak naučila "držet hubu a krok" protože, stěžovat si, vypovídat se mi dvakrát moc nevyplatilo. Jsou dny, kdy jsem v pohodě, mám dobrou náladu a dělám blbosti, pak ale i naopak a střídá se to v celkem krátkých intervalech. Nemám náladu se s nikým bavit, obtěžuje mě jen nějaká krátká otázka od našich, jsem unavená, i když spím 12 hodin.