Syn a panické ataky
Dobrý den,
už si nevím rady, tak bych se chtěla zeptat tady. Patnáctiletý syn má za sebou toho už dost, srdeční vadu 3x operovanou, 6 x operaci nedoslýchavosti. Pociťuji na něm, že je v něm vnitřní neklid. V posledních třech týdnech má lumbago, myslím si, že z psychického vypětí a když mu hrozili, že si ho nechají v nemocnici, začal mít zřejmě panické ataky - třes celého těla, bušení srdce, jediné, co mu pomůže je horká vana. Vzhledem k tomu, že já se už 14 let léčím na psychiatrii, je možné, že celé ty roky to nese syn špatně. Ale jak se mám zachovat? Mám ho vzít na vyšetření k psychiatrovi? Nebo to nějak ustát bez pomoci doktorů? Vzhledem k tomu, že spouštěčem je strach z nemocnic, nevím si rady. Budu moc ráda, když mi napíšete svůj názor.
Díky předem za odpověď.
Kateřina
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, asi by bylo užitečné syna k odborníkovi vzít. Může to být dětský psychiatr, nebo pro dobré zorientování se v problému také psycholog. Váš syn si asi v nemocnicích hodně zkusil a bylo by vhodné to nějak terapeuticky ošetřit. Ustát to bez pomoci se nemusí podařit, problém se může zakonzervovat.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mám dlouhou a bohatou zkušenost s úzkostnou poruchou a podle této zkušenosti věřím, že nejlepší na zvládnutí strachu a úzkosti je terapeutický rozhovor, samozřejmě ne jeden, ale pravidelná delší psychoterapie. Léky mohou velmi ulevit, ale bez "posunutí věcí v hlavě" bych se úzkostí nezbavila. Váš syn toho má za sebou dost a důvodů ke strachům tedy také. Věřím, že v dobře vedených rozhovorech s odborníkem, by mohl své zkušenosti obrátit k dobru a přestat je mít jako zdroj strachů z budoucnosti. Aspoň tak to bylo u mě, že jsem automaticky naskakující obavy, že zase budu vystavena nějakému utrpení, dokázala postupně zastavit a naopak začít věřit, že už snad bude dobře. Taky jsem si začala vážit toho, že už jsem v životě mnoho těžkých chvil nakonec ustála (ač jsem chvíli doslova ležela na dně, časem jsem se dokázala zvednout) a brát si z toho víru, že další těžkosti nakonec taky unesu, kdyby přišly. V tom vidím naději, že změnou prožívání by i váš syn mohl časem ze všech svých zkušeností pro sebe čerpat sílu do budoucnosti. Ale bez odborné pomoci by to pro mě bylo těžké, možná i nemožné. Proto bych i vám doporučila vyhledat především terapii a léky od psychiatra zvažovat až časem. Je to delší práce, ale výsledek za to stojí. Moc vám přeji, ať se vám podaří dosáhnout dlouhodobě udržitelné úlevy a pohody.
Zpět na seznam