Tatínek

Dobrý den, asi děláte, co můžete, je dobré dát tatínkovi jednoduše najevo, že ho máte ráda a že Vám na něm záleží. Jinak záleží na tom, co za jeho stavy vězí, s tím by Vám mohl pomoci jeho ošetřující lékař.

Dobrý den, pro někoho může být hospitalizace v psychiatrické nemocnici dalším zraněním v už tak složité situaci. Váš tatínek ji soudě podle popisu těžce nese, uzavírá se, ubližuje si, možná má chuť to vzdát. Chtěla bych vás ujistit, že pravděpodobnost, že se situace zlepší, je veliká. Jeho stav by neměl být neměnný. Několikrát jsem zažila pocit beznaděje, ale nakonec jsem vždy našla motivaci bojovat a postupem času se leccos změnilo k lepšímu. Lidé zavření v nemocnici potřebují míti nějakou naději, nějaké světlo. Něco hezkého plánovat do budoucna, třeba po propuštění. Pokud tomu budou lékaři nakloněni, doporučuji zkusit požádat, zda byste mohla mluvit s tatínkem také spolu s lékařem. Může to uvolnit něco mezi vámi, může mu to dodat pocit, že druzí o něm nerozhodují bez něj. Zda bude takový, jako dříve, to nevím, možná trochu jiný, to záleží také hodně na péči po propuštění. Mohl by mít prospěch z vaší pomoci a opory. Opora nejbližších je nenahraditelná. Návrat do běžného života vyžaduje hodně trpělivosti. Pro moji kolegyni bylo důležité zapojování do každodenních aktivit, pomoc při vaření, nákupy, společné procházky. Říká, že jde o to, najít vhodnou míru a chápat, že i ty nejjednodušší činnosti pro nás mohou být obtížné. Přeji Vám i tatínkovi mnoho sil.