Těžké úzkosti

Dobrý den, mám diagnostikovánu bipolární poruchu. Zrovna jsem se po měsíci vrátila z nemocnice, kde jsem byla kvůli depresím. Změna léků mi pomohla, ale po návratu domů jsem začala trpět velkými úzkostmi. Hučí mi v hlavě, nemůžu se pořádně nadechnout a po letech jsem začala přemýšlet o sebevraždě, protože ten tlak nebo jak to nazvat je šílený a já nevím, jak ho zmírnit. Každý večer přemýšlím, jak odejít ze světa, a každé ráno jsem hrozně nešťastná, že jsem se probudila. Asi mi odpovíte, abych navštívila svou lékařku, ale bojím se, abych znovu nemusela do léčebny. Mám totiž pocit, že mi to tam nepomáhá, jen na čas odsunuje normální život. Prostě se bojím, že nebudu mít sílu na další dny, ta tíha je tentokrát opravdu nesnesitelná. Ráda bych si nějak pomohla, ale už nevím jak...
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, bylo by optimální, abyste se se svými stavy lékařce svěřila. Pokud pacient spolupracuje a má zájem na tom, aby se jeho stav zlepšil, lze toho hodně udělat v ambulantní péči i bez hospitalizace. Úzkosti se u pacientů s bipolární poruchou často vyskytují v souvislosti s depresivní epizodou. Tam, kde je úzkost, má také často uplatnění psychoterapie, jak píše naše peer poradkyně.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, s úzkostmi mám bohaté zkušenosti a mohou být opravdovým peklem, tím jsem si taky prošla, a proto vím, že i sebevražda může být lákavou představou – konečně ten klid a konec utrpení! Nakonec jsem ale ráda, že jsem se úzkostí zbavila jinak: pomohla mi především psychoterapie a částečně i léky. V terapii jsem postupně našla příčiny svých úzkostí a mohla se jich i zbavit. Byla to vlastně celkově jedna z nejlepších životních zkušeností, i když v ní bylo i hodně těžkého a bolestného – nakonec mě to ale osvobodilo. A bylo skvělé mít někoho, kdo mi naslouchal, u koho jsem se mohla vybrečet, ze všeho vypovídat a kdo mi vždycky dával najevo pochopení, podporu a citlivě odhalovanou pravdu (i o mých chybách). Moc vám přeji, aby se vám podařilo najít něco podobného a mohla jste se úzkostí zbavit. Stojí to za to, život bez nich je daleko příjemnější – i když samozřejmě ne vždy jen radostný. Vím o mnoha lidech, kteří byli hospitalizovaní, a snad nikdo ten pobyt nehodnotil dobře - takže si to nevyčítejte a nebojte se to lékařce otevřeně říct. Raději nejprve přes ni zkuste najít dobrého terapeuta (lékaři na terapii nemají čas, v jejich možnostech je opravdu hlavně předepisovat léky). Nevzdávejte to, nejste v tom sama, je nás hodně - a dá se najít lepší řešení.


Zpět na seznam