Uzkost,epilepsia

Dobrý den, v případě léčby epilepsie se někdy Diazepam podává dlouhodobě a nedochází-li k neúměrnému navyšování dávek, nejedná se o závislost. Co se týká Trittica, tak jde o lék, který je většinou pacientů snášen dobře, nicméně nemusí vyhovovat každému, tachykardie se po něm může vzácně objevit, i když dávka 1/3 tablety je malá. Zeptal bych se Vaší lékařky, proč Vám tento lék nasadila, když jste předtím spala dobře. Myslím, že jste si vytrpěla dost a stydět se za to, že to nezvládáte opravdu nemusíte. Zvážil bych zde i možnost psychologické pomoci - psychoterapie. Držím palce.

Dobrý den, mám za sebou docela dlouhou zkušenost s úzkostí a první, co mě k vašemu psaní napadá je, že i vám by moc pomohlo naučit se být k sobě laskavější (já jsem se to až díky úzkosti musela naučit a jsem za to ráda). Vždyť kdo by po takových zdravotních i životních těžkostech neměl "nárok" na to být úzkostný! Vážná diagnóza, opakované operace, trvající zdravotní komplikace - to všechno jsou emoční rány, ze kterých si člověk nutně odnese "šrámy na duši", navíc si jeho duše někde tyto zážitky hodně silně zapíše a bojí se, že by se mohly opakovat. K tomu ještě odchody blízkých (ať už rozchod, nebo "jen" internát) jsou další rány, které každá sama o sobě není vůbec malou zátěží. Proto bych vám úplně nejdřív nabízela, ať se sama na sebe začnete dívat daleko laskavěji - že jste to nějak ustála, nejlíp, jak jste mohla! Je hodně kruté vyčítat si, že byste to měla zvládat líp. Další námět ode mě by byl, abyste se z toho všeho někde vypovídala. Bolestných zážitků otisknutých do paměti duše jsem se zbavila v psychoterapii - mluvit o minulých hrůzách je sice člověku na chvíli velmi intenzivně připomene, ale paradoxně právě díky tomu pak můžou přestat člověka trápit. Pokud je pro vás finančně neúnosné si terapii platit, hledejte ji v bezplatných poradnách, krizových centrech apod., ale počítejte s tím, že 1-2 hovory obvykle nic nemohou změnit, chce to víc času. Díky sezením se člověk dokáže smířit i s velmi těžkými zážitky a začít hledět do budoucnosti zase s optimismem. S léky nechám raději odpověď na lékaři, ale s Diazepamem bych byla velmi opatrná, před pravidelným užíváním mě hodně varovali pro jeho návykovost. Věřte, že ač dnes máte pocit, že už nic nezvládnete, budoucnost může být daleko lepší. I já jsem byla bez práce, klepala se jen při čtení inzerátů na jobs.cz a celý den měla příšerné příznaky úzkosti (bolest na prsou, nedostatek vzduchu, mravenčení v pažích, 1 h spánku denně, aj.) a neuměla si představit, že to bude někdy lepší. A je! Věřte, že i vám se podaří vše změnit! Moc vám přeji, ať úzkosti dostanete do přijatelných mezí a zlepší se vše ostatní.