Úzkosti, nárok na psychologa, těhotenství
Dobrý den,je mi 29 let, v 16 letech mi byla diagnostikovana generalizovana uzkostna porucha, v dospělosti sociální fobie.Od té doby užívám asentru. Následně jsem změnila lékaře, dle kterého jsou me úzkosti a depresivní stavy dány osobnostne s možná se mnou zůstanou už napořád. Sice je můj stav stabilizovaný, ale úzkosti, nízké sebevědomí a problémy s komunikací a navazovanim vztahů me provázejí stále. V posledním roce cítím velmi často napětí, třes, tlukot srdce, nevolnosti, problém s dýcháním. Má práce je stresující,vzhledem k věku řeším i otázku těhotenství, což dle mého vyústilo v panickou ataku a deprese, ze kterých jsem se dostala díky rodině a pracovnimu volnu. Lékař to nijak neřešil. Ráda bych navštěvovala psychologa. Lékař mi však odmítá napsat zadanku s tim, ze si se svými problémy musím poradit sama. Mam možnost se obrátit na psychologa sama? Další věc která mě zajímá je těhotenství. Je možné, že dítě zdědí me dispozice? Obávám se, že i napětí a úzkosti, které se u mě objevují, by mohly v těhotenství miminku ublížit. Obavam, aby se jednou kvůli mně nepotykalo se stejnými potížemi. Tím spíš, ze jsme velmi uzavřena rodina, ja ani přítel nemáme sourozence a téměř žádné přátele. Připadá mi, ze dítěti i toto může ztizit start do života. Vím, že nelze na tuto otázku konkrétně odpovědět, ale je možné, že i tak můžeme s přítelem vychovat zdravé dítě?
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, postoj Vašeho psychiatra nechápu. Má-li člověk úzkosti, antidepresiva nezabírají a má-li zájem o psychoterapii jako Vy, která si své problémy uvědomujete a statečně s nimi bojujete, má napsychoterapii právo. Doktora, který to bagatelizuje a odmítá psychoterapii podpořit bych vyměnil. Navíc máte možnost psychologa/psychoterapeuta oslovit sama. Kliničtí psychologové, kteří provozují také psychoterapii, doporučení nepotřebují, to bylo nutné před lety, v současné době se k nim může objednat pacient sám.
Vlasta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den,
děkuji za Váš dotaz do naší poradny. Nejprve bych Vám chtěla vyjádřit ocenění, jak dokážete v mladém věku zvládat Vaši diagnózu a běžný denní režim. Já sama jsem vždy ráda, že mohu fungovat, cením si toho, když je můj stav stabilizovaný a cítím se vyrovnaná. Samozřejmě, že některé příznaky zůstávají míň nebo víc přítomné, jak i Vy popisujete – sebevědomí, komunikace a navazování vztahů. Napětí, nervozitu se snažím vyrovnat pomocí jógy, která přispívá i k dýchání. Když se mi věci v soukromém nebo v pracovním životě moc nahromadí, tak vím, že je čas dopřát si odpočinek a zcela vypnout, abych zase nasbírala energii pro další časy. Také zmiňujete podporu v rodinném zázemí, to mohu jen potvrdit. Moje rodina mi je také oporou v dobrých i méně dobrých časech, kdy se necítím zrovna dobře. I mě přijde důležitá podpora ze strany psychologa, sama navštěvuji psychoterapii, která přispívá k zvládání různých situací, pochopení sama sebe apod. Také otázku případného těhotenství a vůbec vztahů jsem sdílela se svojí psycholožkou, necítila jsem se být sama na tak vážné téma jako dítě a případně zděděné dispozice z mé strany. Když jsem tenkrát hledala podporu psychologa, poradila jsem se s psychiatrem, který mi některé odborníky doporučil, a pak já sama jsem si vše vykomunikovala. Zkuste se zeptat v místě bydliště a případně jaké požadavky musíte splňovat, aby Vás psycholog přijal do své péče. Někteří mají smlouvy se zdravotními pojišťovnami a možná není třeba ani žádanky od lékaře. Vaší obavu ohledně těhotenství a předání genů dítěti zcela chápu, není to pro nás jednoduché. Nikdo nemůže zaručit, že dítě nezdědí naše dispozice týkající se psychiky. Napadá mě věda genetika, která by Vám snad mohla zodpovědět Vaše dotazy a zmírnit Vaše obavy. Nejlépe je, poradit se s odborníky v těchto oblastech (genetika, gynekologie apod.). Doufám, že jsem touto cestou mohla zodpovědět některé Vaše dotazy. Přeji hodně štěstí a zdraví, ať se daří.
Zpět na seznam