Venlafaxin
Dobry den. Chtela bych se poradit. Ctyri roky beru 75mg Venlafaxinu rano a vecer 150mg Trittica. Trpim uzkostne-depresivni poruchou. Loni na jare jsem Trittico o trochu snizila, protoze se mi zlepsil spanek a celkovy psychicky stav. Naopak zacatkem tohoto roku jsem se zacala necekanne horsit. V lednu jsme se prestehovali, a ac do lepsiho, moje psychika to nesla nejak spatne, prestala jsem zas spat, spatne se mi spalo i pri 300 mg Trittica. S mudr jsme navysily Venlafaxin na 150. Po mesici jsem byla v pohode psychicky, zas jsem spala, ale lek me nicil fyzicky. Porad mi bylo hrozne horko a od rana do noci jsem byla ve svalove kreci. Mela jsem tiky ve svalech, o kterych ani nevim, ze je mam. Mudr rekla, ze to muze byt tim Venlafaxinem. Snizily jsme. Tyden jsem brala obden 150, ted beru 14 dni zase jenom 75. Zase se mi horsi spanek a jsem celkove unavena. Jak myslite,ze mam ted postupovat? Ta unava je umorna. Myslite, ze tomu mam dat cas a v mozku se samo vse zharmonizuje, nebo vas napada jine reseni? Predem moc dekuji za odpoved.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, napadá mě, že své potíže hodně spojujete s léky. Ano, antidepresiva pomáhají, zjednodušeně řečeno, v mozku nastolit novou rovnováhu. Máme jich k dispozici něco přes dvacet a je na lékaři, aby zvažoval jejich vhodnost, kombinaci, nebo i přidání léku z jiné skupiny. Druhou věcí je to, o čem píše peer poradkyně Jana. A sice že někdy nestačí spoléhat na lék, ale hledat kořeny svých úzkostných a depresivních stavů. k tomu je psychoterapie.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mám také zkušenost s úzkostně-depresivní poruchou, několik let mi doslova ničila život. Vyzkoušela jsem řadu léků, ale vlastně opravdové řešení jsem našla až v delší pravidelné psychoterapii. Léky byly sice velkou úlevou, ale časem jsem jich musela brát stále víc a stejně jsem z ničeho neměla opravdovou radost, jen jsem přežívala. Až v terapii jsem dokázala odhalit příčiny mých úzkostí a postupně se jich také zbavit. Naučila jsem se jinému pohledu na svět i na sebe samotnou a věřím, že díky tomu je mi teď lépe i bez léků. Občas mě úzkosti přepadají, ale řeším to už nejvíc právě tím, že se zamýšlím nad tím, co je jejich příčinou, co se s tím dá dělat (někdy jen změnit úhel pohledu nebo zaměřování pozornosti) a po lécích sahám už jen opravdu vyjímečně. Pokud se tedy ptáte i na jiné řešení, můžu vám vřele doporučit hovory s terapeutem. Chtělo to dát terapii nějaký čas, občas přijmout i nepříjemná zjištění o sobě, trpělivost při zbavování se starých návyků, ale věřím, že to stálo za to. Držím vám palce.
Zpět na seznam