zachvaty vzteku a breku
Dobrý den,
Nevím jak přesně charakterizovat problém.
Podle lidi v mém okolí jsem se po 2 tehotenstvi radikálně změnila.
Prý jsem pedant, posledních několik měsíců hodně ukricena histerická, sprostá, vybusna...
Nemam nervy na to říct dětem věci víc jak 2x pak začnu křičet, občas mě prepadaji myšlenky jako ze bud jsou děti úplně debilní i nebo já jsem asi selhala??? ..(dětí 4 roky 2 roky)
Manzel pro mě není opora hodně mi lze, do práce chodi I o 2h driv a vrací se pozdě někdy až nad ranem, podle me hodně pije (tak 4-6piv ale denne což je pro mě šíleně ten každodenní smrad) zadluzil nas a neřekl mi to, doma nic neudela je neschopný i vyměnit žárovku.
Bohužel svým chováním mě dostal do pozice "papinaku". Dlouho jsem mlčela ale čím déle jsem to Dusila v sobe co mi vadí tím více jsem ma situace stala nezvladatelnou, me výbuchy jsou častější a záchvaty revu a breku. 2x jsem se složila s dítětem v náručí pláčem jsem nemohla ani dýchat, pomáhá mi jen se opít a to jen na chvíli..
Mam strach ze se mě deti budou bát , prosím o radu ja už nevím jak dál. Neumím si poradit a nechci prášky, ano alkohol ale nejsem šťastná a nechci rozvod.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, po přetení Vašich řádků musím napsat, že se nedivím, jaké stavy zažíváte. Jsou totiž zcela pochopitelné. Žijete ve vztahu, který je nefunkční, v manželovi nemáte oporu, navíc Vám spíš ubližuje a nemá Váš respekt. K tomu jste vázaná odpovědností za péči o děti, které jsou ještě malé a mohou Vaše stavy odnášet. V tomhle se by se mizerně cítit každý. V závěru dotazu píšete, co všechno nechcete. Bez nějaké změny se to ale nezlepší, bylo by dobře si dát dohromady spíš to, co chcete a jak toho dosáhnout. S tím Vám může pomoci psychoterapeut. pokud by Váš manžel souhlasil, můžete se také společně obrátit na manmželské poradenství či terapii.
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Problémy, které popisujete, jsou podle mého soudu poměrně vážné, ale nemám z vašeho popisu pocit, že by byly psychického rázu, nebo ne primárně, jsou hodně sociální.
Být ve vaší situaci, kdy nemůžu změnit muže, zároveň nechci rozvod, všechno se na mně kupí, asi bych taky řvala, normální reakce. V čem je to ale citlivé, je to, že máte děti, píšete, že máte strach, že se vás budou bát, což se dle mého pocitu i zkušeností může stát skutečně. Alkohol je další, poměrně zrádná "berle", něco co chvilku možná pomůže, spíš ale škodí. Chápu, že nechcete léky, asi by nic nezměnily. Co mi ale přijde na místě, je změnit chování, postoje, způsoby komunikace, vztah k pití, učit se asertivitě, nějakému vztahu sama k sobě, úctě k sobě. Najdete -li dobrého terapeuta a někoho na hlídání, mohu to jedině doporučit, investice se může vyplatit, dokonce významně. Také mne napadá rodinná, nebo párová terapie, ta však vyžaduje spolupráci muže. Jinak díky za důvěru a za dotaz, doufám, že se vám bude dařit lépe.
Zpět na seznam