zdravotní způsobilost k práci- schizofrenie

Dobrý den, na základě čeho se rozhoduje obvodní nebo závodní lékař při posudku k pracovní způsobilosti v případě schizofrenie? žádné konkrétní informace jsem v obecných směrnicích min. zdravotnictví nenašla? vyžaduje vždy i posudek psychiatra? a jak se bránit v případě bezdůvodného zamítnutí? jako že příklad, přijdu k závoďákovi s papírem od obvoďáka, kde stojí diagnoza schizofrenie a žádám o způsobilost třeba pro kancelářskou práci, tak na základ čeho se honem rychle závoďák rozhodne?...chápu ty profese, kde je diagnoza přímo kontraindikovaná ve vyhláškách, ikdyž třeba nevím, zda vyhláška 271/2012 Sb není jednak trochu zavádějící a jednak trochu diskriminační..protože třeba tam se konkrétně píše že zdravotnické povolání nemůže vykonávat osoba s neléčenou, recidivující nebo chronickou psychotickou poruchou, a to schizofrenii..znamená to tedy, že s léčenou, nechronickou a nerecidivující může? nebo to znamená všeobecně, že je ta nemoc chronická a recidivující ( ikdyž jak u koho)..už jsem sem jednou psala, měla jsem dělat asistentku pedagoga, jenže mi to psychiatrička zakázala, prý musím počkat ještě rok, že by se nemoc mohla vrátit a já bych mohla být agresivní, je to nefér, nikdy jsem agresivní nebyla, ve školách probíhá inkluze hendikepovaných se zdravými, přitom v dospělosti vás společnost oddělí velice ráda a velice snadno, tak k čemu to potom je? :-)
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, rozhodování všech lékařů by mělo probíhat na základě jejich lékařského umění, tedy toho, co se naučili při studiu na lékařské fakultě a dále pak při postgraduálním vzdělávání. V případě psychiatrických poruch sem patří posouzení psychopatologie, psychologie, zkušenosti s dosavadním průběhem a léčbou, posouzení schopnosti sebereflexe pacienta, jeho vhledu, spolupráce, celkového stupně zotavení apod. Závodní i praktický lékař si mají v případě sebemenší pochybnosti vyžádat vyjádření specialisty, tedy v případě duševní poruchy, psychiatra. To se vztahuje na většinu případů týkajících se závažných psychických poruch (schizofrenie, bipolární afektivní poruchy, schizoafektivní poruchy, těžké poruchy osobnosti, závislosti aj.). Většinu uvádím z toho důvodu, že i praktik může rozhodnout sám v případech naprosto zjevných, musí však mít k dispozici dokumentaci a být schopen svůj závěr doložit vlastním logickým závěrem. Stejně tak by psychiatr měl být schopen, v případě, že zdravotní způsobilost pacienta potvrdit nedoporučí, toto pacientovi zdůvodnit. Není však nikde psáno, že pak musí být nutně s pacientem v názorovém souladu na tuto věc. Obecně pak platí, že při běžném posuzovování by měl mít význam především individuálně posouzený stav pacienta, nikoli jen název diagnózy. To se týká i Vámi zmiňovaných zdravotníků. Neléčenou, recidivující a chronickou formou jsou zde míněny případy, kdy se porucha zjevně projevuje, pacient má akutní symptomy, popřípadě nespolupracuje v léčbě a riziko relapsu v jeho případě skutečně hrozí. U některých povolání je pouhá přítomnost psychiatrické poruchy v anamnéze vyloučena, ale těch zase není tak mnoho.


Zpět na seznam