Zhoršení stavu schizofrenika a depotní léčba
Dobrý den, otec trpí schizofrenií a před dvěma týdny si nechal u svého lékaře snížit dávku léků. Jeho stav se začal rapidně zhoršovat a nyní je ve stavu, kdy si nechce připustit, že je nemocný, nehodlá se bavit o tom, jestli si vzal dávku a máme pocit, že začíná být nebezpečný svému okolí. Jeho ošetřující lékař již několikrát změnil otci dávku, což většinou vedlo ke zhoršení stavu a následné hospitalizaci. Lékař je nepoučitelný, starý pán, dlouho v důchodu, který nám svými nerozvážnými experimenty komplikuje život. Chtěli bychom otci najít jiného lékaře a přejít na depotní léčbu, otec se ale o změně lékaře nechce vůbec bavit, protože je na tohoto lékaře zvyklý. Chtěl bych Vás moc poprosit o radu, jak s otcem v této situaci komunikovat a přinutit ho ke změně lékaře a léčiv, a zda je depotní léčba k dispozici u každého psychiatra, či je nutné najít specializovanou ambulanci.
Předem moc děkuji za odpověď a přeji hezký den,
K.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, nepoužíval bych výraz "přinutit", protože to vyvolává představu nutnosti se podvolit. To může ovlivnit jak Vaše strategie komunikace s otcem, tak jeho reakci. Doporučuje se komunikovat trpělivě, bez naléhání, s emoční účastí a nabídkou pomoci. Běžná psychiatrická ordinace by měla depotní medikaci poskytnout, pakliže to lékař uzná jako potřebné, i když z praxe vím, že někteří kolegové se tomu vyhýbají, nicméně myslím, že jich není zase tolik. Pokud je pacient sobě či okolí zjevně nebezpečný, je třeba volat záchrannou službu. Další doporučení a postřehy má příspěvek naší peer poradkyně.
Vlaďka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Jako peer poradce reaguji na dotazy na základě své osobní zkušenosti s psychickými obtížemi. Já sama se léčím s jiným druhem onemocnění než Váš otec a nemohu tedy nabídnout osobní reflexi z vlastního života. Mnoho let však pracuji s lidmi, kteří se léčí a zotavují ze schizofrenie a mohu tedy vycházet z této pracovní přenesené zkušenosti. Situace, kdy okolí pacienta vidí léčbu jako problematickou, ale pacient sám potíže nevnímá a nepřipouští, patří mezi ty nejnáročněji řešitelné. Stává se nám, že pracujeme s klientem, jehož léčbu celý tým vnímá jako nevhodnou a nasnadě by byla změna ambulantního psychiatra. Pokud však klient se změnou nesouhlasí, protože je na lékaře zvyklý nebo emočně vázaný, nezbývá než trpělivě změnu nabízet a poukazovat na výhody takovéto změny. Pokud by k tomu dal Váš otec souhlas, můžete si zkusit s lékařem promluvit a vyjádřit své obavy o otce. To, co popisujete, však působí jako akutní krize a během té jsou zřejmě snahy o motivaci otce ke změně lékaře marné. Nyní je spíše na místě krizi zaléčit vhodnou medikací, ať už ambulantně, nebo během hospitalizace. Po odeznění krize by snad mohl být otec k případné změně svolnější. S depotní léčbou má mnoho mých klientů velmi dobrou zkušenost a nesetkala jsem se s tím, že by některý psychiatr měl s objednáním a aplikací depotu nějaký problém. Přeji celé rodině vše dobré a brzké vyřešení krizové situace.
Zpět na seznam