Zmatená sama sebou
1/2 Dobrý den, je mi 24 let a již před celým covid obdobím jsem začala pociťovat určitý vnitřní nesoulad,který se stupňuje.Cítím smutek, bezmoc,strach,často vybouchnu vzteky kvůli maličkostem a jsem podrážděná, začaly mi vadit u určitých lidí úplné hlouposti,cítím se sama, bojím se někomu svěřit a ukázat emoce (nerada před někým brečím, i když v soukromí pláču častěji než dřív, třebas i kvůli drobnostem). Neustále oddaluji povinnosti,občas mám problém udělat běžné věci.Znatelně jsem přibrala na váze,jídlo je můj komfort.Občas chytnu stav, kdy jsem celý den mimo,večer jsem schopná dvě až tři hodiny potichu probrečet, aby mě spící partner vedle mě neslyšel,ale pak se ráno probudím a říkám si,že nechápu, proč jsem tak vyváděla.Někdy se zas s touto náladou probudím. Studuji VŠ a chodím na brigádu,jinak se sociálnímu prostředí vyhýbám,i když mě to občas mrzí.Když už jsem s kamarády občas domluvená, že se sejdeme,kolikrát se vymluvím a zůstanu doma,protože se mi najednou nechce.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, na dlouhý dotaz krátká odpověď. Našel bych si psychologa, který by Vám pomohl udělat si v sobě jasno, protože je vidět, že trpíte. Důležité je poznat proč, nebo jak se to děje, že je Vám tak, jak popisujete, může to mít hluboké kořeny. Myslím, že odpověď peer poradkyně je poučná.
Vlasta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, děkuji za Váš dotaz do naší poradny. Nejprve bych Vás chtěla ujistit, že žádný dotaz není hloupý ani zbytečný. Oceňuji Vaši odvahu a důvěru ke sdílení. Samozřejmě, že když máme možnost s někým sdílet naší starost, tak se nám tím i trochu uleví a máme pocit, že nejsme na to sami. Cítíme se být posíleni. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že sdílení a komunikace s ostatními kolikrát opravdu pomůže a je to lepší než vše dusit v sobě. Potřebuje to „jen“ naši odvahu a odhodlání. Také jsem se vyhýbala kontaktu s přáteli, rušila setkání apod., ale pak mě to i mrzelo a více jsem padala do smutku, nesouladu sama se sebou a stávala jsem se citlivější, i maličkosti mě rozházeli. Na druhou stranu je dobré, že se alespoň někde cítíte být veselá, jak píšete (v práci a ve škole). Mohu říci, že jsou tyto příležitosti, kdy se cítíme být v pohodě, sama sebou, takovým balzámem na duši. A někdy je možnost vyhledat podporu u odborníka (poradenství, psycholog), který Vám může pomoci najít cestu ke zlepšení situace a k duševnímu zdraví. Sama chodím na psychoterapii k psycholožce a pomáhá mi to lépe zvládat i méně dobré situace, vnitřní napětí, různé pocity, výkyvy nálad apod. Už se ani tolik nestahuji do sebe a od ostatních a k nějakým výkyvům tolik často nedochází. Cítím se být více v pohodě, a když už mě něco rozruší, tak s tím nakládám o něco snadněji než dříve. Dodává mi to i pocit bezpečí a po zkušenostech z minulosti mě to posiluje ve vědomí, že na každou bolístku existuje lék a nemusím být na to sama. Ba naopak, dokážu si i včas říci o pomoc, podporu, abych se zase cítila dobře a mohla si užívat den, i s přáteli. Doufám, že tímto sdělením jsem Vám mohla poskytnout potřebné tipy a informace, jak naložit s Vaší situací, abyste se cítila bezpečněji a lépe. Držím palce, ať se Vám daří a přeji hodně štěstí a zdraví. Mějte se hezky.
Zpět na seznam