Ztráta chuti do života

Dobrý den, máte-li nedůvěru k mlékům, můžete udělat to, že problém detailněji proberete s psychologem - psychoterapeutem.- Ten Vám může pomoci odhalita řadu souvislostí Vašich potíží. Diagnostika se po internetu dělat nedá, podobně se mohou projevovat deprese, ale nejen ony.

Dobrý den, mám zkušenost s úzkostně depresivní poruchou, kterou se mi už několik let daří zvládat bez léků a bez velkých propadů. Ke kolapsu mě kdysi přivedlo celoživotní podobné nastavení, jaké popisujete vy - hodně jsem o všem přemýšlela a snažila se mít vše tip, ťop, dělat všechno nejlépe, jak to jde. (Tak mi to v dětství vštěpovali). Nejvíc ze všeho mi pomohla delší psychoterapie, kde jsem pochopila, že všechny objektivní těžkosti si ještě zhoršuji právě tímto svým osobní nastavením, a také se ho postupně dokázala zbavit a nastavit si trochu zdravější přístup k sobě i ke světu. Tolik moje první poznámka - že je užitečné snažit se být "jen" dost dobrý, není nutné snažit se být dokonalý, dokonce to může škodit. Další poznámka by byla ke stavům apatie, které taky znám. Myslím, že poslední roky se na nás všech podepsaly, protože mnoho našich jistot bylo otřeseno (jako že považujeme za samozřejmé pokroky ve zdravotnictví, díky kterým nebyly epidemie nebo jen lokální; to, že desítky let žijeme v míru...). Ani si to nemusíme uvědomovat, ale prozření (že i do dnešního světa patří pohromy) nás stojí mnoho sil. Můj návod na to, jak s tím vším nakládat, abych mohla i dál relativně spokojeně žít, je snaha všímat si všeho pozitivního, co stále v životě mám. Jasně, že je mnoho špatného a dost důvodů k obavám. Ale když tomu začnu věnovat pozornost, automaticky přestanu vnímat to dobré - proto si hlídám, čemu dávám ve své hlavě a prožívání prostor. Taky se mi osvědčilo poslouchat vlastní tělo a chutě - když mi společnost lidí najednou nedělá radost, prostě si dopřeju nějaký čas unikat; když se cítím vyčerpaná, dovolím si se "flákat", i když vlastně nerozumím tomu, z čeho mám nárok být unavená, jen to respektuju. V terapii jsem se naučila, že je dobré si s někým o svých úzkostech, nenáladách i strachu promluvit, že je to užitečnější, než se v nich babrat sama - druhý člověk může mít postřeh, který všechno rozjasní a dojdou mi věci, které jsem si v tichém přemítání sama neuvědomila. Snad si z mého delšího psaní něco pro sebe najdete nápomocného. Chci vás ujistit, že nejste sám, kdo se takto v současné době cítí. A taky věřím, že je zdravější nejdřív vyzkoušet dojít k lepšímu životu bez léků. Na druhou stranu, když se to nedaří nebo je nepohoda moc velká, léky mohou velmi ulevit. Důležité pro mě ale je dlouhodobě se naučit nenáladám a strachům raději tolik nepodléhat, než je navždy přebíjet medikací. Držím vám palce, ať je vám líp, ať už k tomu dojdete jakoukoli vaší cestou.