(Ne) manželství s rituály

Dobrý den, můj muž pravděpodobně trpí OCD a nějak to už nezvládám.Rituály jsem přecházela, než mi začal zakazovat dělat běžné činnosti, jako např. zavřít dveře (na kliku může sahat jen on). Vadí, že otevřu okno, luxuji v obýváku, utírám prach. Několikrát denně dotazy typu:Šlápla jsi ve sprše na sifon?Splachovala jsi záchod? Pohnula jsi nabíječkou?atd.Tyto otázky a zákazy mě rozčilují. Děti nesmí být v obýváku samy,aby "mu" na něco nesáhly.Nechci ho opustit, protože vím, že je dobrý člověk, má nás rád a nemůže za to. K psychologovi ale nechce. Existuje možnost, jak by se z toho mohl dostat sám? Dřív rovnal věci, dělal rituály, ale ne tak často. Připadá mi, že se to pomalu nabaluje. Nejhorší asi je, že když např. umyju sprchu a dotknu se sifonu, nadává mi. To samé uklidím-li v obýváku.Má pak zatmění, nevadí mu, že to slyší děti. Na něco je háklivý méně (klika),více (PC, televize). Kvůli ničemu jinému nemáme spory ani mi nenadavá.Snažím se některým činnostem vyhýbat, ale mám ráda čisto, takže mi to opravdu vadí. Připadám si psychicky utlačovaná. Pozoruje mě při práci, sprchování, jestli něco nedělám špatně,nesahám na jeho věci.Potají uklízet nemůžu, vždy to pozná. Samozřejmě jsem mu říkala, že dál nemůžu. Sliboval, že přestane, ale nezvládl to. Nevím, jak bych nám mohla pomoci. Neumím si představit že tak budeme navždy žít. Pomáhá mi jen izolace - vidět se co nejméně - ale to přeci není manželství ani řešení problému.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, to co popisujete jsou velmi pravděpodobně projevy OCD. Zcela souhalsím s tím, že je to projev onemocnění a nedělá to naschvál - ostatně právě proto nemůže ani naplnit slib, že to již nebude dělat. Je mi sympatické, že tyto potíže oddělujete od toho, že je jinak dobrý člověk. Zároveň jsem však přesvědčen, že by neměl takovýmto způsobem omezovat (snad by dokonce šlo říci až "terorizovat") další lidi včetně dětí. Zatímco projevy nemá ve své moci, za to zda se léčí, zodpovědný je. Navíc, čím déle potíže trvají, tím více mají tendenci se "nabalovat" a léčba je pak obtížnější. Z těchto důvodů považuji za legitimní i úvahy typu "jsi sice hodný, ale kvůli těmto potížím s tebou nedokážeme žít v jednom bytě", což může být potřebné kvůli ochráně dětí i sebe sama. Ano, je to krajní řešení, ke kterému snad nebudete muset sáhnout, ale podmínkou pro zlepšení je léčba psychiatrickými léky, ideálně v kombinaci s psychoterapií. Považuji proto za správný postup, aby se váš manžel objednal k psychiatrovi, případně též psychologovi. Existují i zařízení, ve kterých probíhá intenzivní několikatýdenní léčba - buď spojená s hospitalizcí nebo s denním docházením ("denní stacionář"). Hodně štěstí!


Zpět na seznam