Agresivita

Dobrý den, předně bych rád vyjádřil přesvědčení, že je dobře, že jste situaci řešila, přestože takové rozhodnutí musí být s malým dítětem obtížné. Myslím že je to dobře nejen z důvodů ochrany vaší a vašeho syna (který by v takovém prostředí vyrůstal a vstřebával to jako „normu“), ale i proto, že bez vašeho odchodu by manžel pravděpodobně nebral problémy tak vážně. Obecně lze říci, že u lidí s impulzivními projevy agrese je možno s pomocí psychoterapie dosáhnout značného zlepšení, zvláště pokud je terapie dlouhodobá (řadu měsíců, někdy i let). Velmi důležitým faktorem pak bývá to, že si potíž uvědomují, vnímají útok na druhého jako selhání a chtějí na změně pracovat. Jak tomu bude konkrétně v případě vašeho manžela je nemožné předvídat. Osobně bych se v takové situaci snažil držet opatrného optimismu „pokud v práci na změně vydrží, bude to o něco lepší, ale těžko předvídat o kolik“. Sice nekladete otevřeně otázky typu „..bude bezpečné abychom se vídali .. abychom spolu žili..“, ale odhaduji, že právě to vás k psaní do poradny mohlo vést. S odpovědí na ně bych počkal – uvidíte, nakolik se mu tato změna bude dařit v běžném životě. To bývá nespolehlivějším indikátorem. Držím vám palce.

Dobrý den. To musí bolet, teď už více psychicky, než fyzicky. Já bych tomu dala čas. Snad to pak dokážete odhadnout sama, protože já do vašeho vztahu nevidím. Leda by pomohl nějaký terapeut vám osobně, to rozhodnout. Myslím obecně, že terapie je účinná věc a že pomoci může. Lidé se k ní ale uchylují dost často pozdě, až když se problém jaksi vyhrotí, možná tak tomu bylo i ve vašem případě. Každopádně přeji hodně sil, do samostatného života, do hojení ran i do péče o syna, uvidíte.......