Anorexie? Ta to asi není, ale co tedy?

Dobrý den, neprve bych chtěla říct, že samotná anorexie mě netrápila a teďka ani netrápí. Je to něco jí podobné (asi). Když se mě někdo zeptá, jestli si myslím, že jsem tlustá, řeknu že ne. To mi nedělá problém. Ovšem kdyby třeba jen ze srandy někdo prohodil poznámku, že bych měla držet dietu, tak ikdyž poznám, že jde o srandu, vezmu to vážně. V tu chvíli změním názor a už bych neodpověděla, že nejsem tlustá. Jídlo si hlídám pokud možno pořád, v poslední době ale asi méně a už je to trochu vidět. Sice třeba jen o 1-2kg, ale mě přijde jako kdyby o 10. Když pak poznám nějakou holku - potenciální novou kamarádku a ona je pěkně hubená, tak hned vidím konkurenci a beru to jako důvod pro hubnutí, abych byla hubenější než ona. Nevím proč, ale záleží mi na tom, abych vždy v kolektivu, ve kterém zrovna jsem byla ta nejhubenější. Kdysi jsem s jídlem měla trochu problém, ne však takový, že bych nejedla vůbec. Spíš jen malé porce, jen zdravá jídla, k tomu posilování břicha,... pak se to nějak uklidnilo. I jsem zkoušela různé hubnoucí léky (tajně) ale ničemu to nepomohlo, možná spíš naopak. V poslední době se mi také začaly opět líbit slečny s anorexií. Myslím tím, že si ráda projíždím fotky na googlu (ne že bych byla zaměřená na holky) a nejvíc se mi líbí asi vystouplé pánevní kosti, zapadlé břicho a vystouplá žebra. Nepřijde mi to úplně přirozené a protože mě právě i trápí to kilo navíc, tak se bojím, abych zas nehledala samé kalorie jako kdysi (to jsem při 160cm měla asi 53kg, teď mám při 160cm cca 46-47kg a přála bych si 45). Dlouho jsem měla sen mít 50kg, pak se mi to najendou povedlo, ani jsem nevěděla jak. Tak jsem si to postupně snižovala vždy o kilo a když jsem se vrátila z nemocnice (ne kvůli tomuto ale kvůli něčemu jinému), kde teroeticky každý něco shodí, měla jsem 45 a byla jsem spokojená. Protože to šlo ale dolů špatným způsobem, vrátilo se to zase na 47. Normálně mi ta váha nevadí, ale jakmile se začne mluvit o váze, hubnutí, nebo si začnu zas prohlížet nějaké fotky, tak nad tím začnu přemýšlet. Nevíte co to je, nebo jak by se to dalo nějak změnit nebo nejlépe zastavit? Ačkoliv bych si na jednu stranu přála mít míň, tak na druhou vím, že už to není dobré... . Jeden den mi nevadí dát si něco tučného a druhý den když se vidím v zrcadle mi to je pak líto, ikdyž se to snažím brát že to zas shodím, ale jde to tak brát špatně. Děkuji za odpověď i za čas, který věnujete čtení, děkuji.