Bezmoc

Dobrý den, zcela chápu, že je toho na vás příliš. Popisujete tři okruhy problémů, z nichž každý by byl dostatečným důvodem pro vyhledání odborné pomoci. Za prioritu považuji stabilizování vašeho stavu, bez toho nemůžete být oporou dětem a máte velmi omezené možnosti, jak celou situaci řešit. Neuvádíte, zda se s panickou úzkostí někde léčíte ani zda jste s postupy léčby seznámena. Pravděpodobně by bylo ve vašem případě nejvhodnější kombinovat farmakologickou a psychoterapeutickou léčbu. Psychiatrické léky vám uleví od úzkostí, pomohou stabilizovat náladu a vrátit energii, psychoterapie pak prohloubí vaše pochopení životní situace, umožní hledat řešení a podpoří vás v jejich realizování. Pokud nikam nedocházíte, bylo by vhodné objednat se k psychiatrovi a psychologovi. Pokud již někam chodíte a nepomáhá to dostatečně, bylo by na místě o tom mluvit - navýšit či pozměnit léky, zintenzivnit psychoterapii, zvážit možnosti intenzivní terapie formou denního stacionáře atd. V případě příliš dlouhých objednacích termínů klasické ambulantní péče, zvažte návštěvu některého z krizových center. Držím vám palce.

Dobrý den, píšete o několika problémech najednou a vůbec se nedivím, že je to vše nad vaše síly a cítíte beznaděj. Na vašem místě bych si nejdřív pro sebe přála podporu někoho, kdo by mi to pomohl krok za krokem začít řešit. Z mé vlastní zkušenosti vás chci povzbudit, že diagnóza úzkosti se dá zvládnout. Zároveň ale musím napsat, že i já sama jsem byla ve stavu, že bez pomoci zvenčí bych to asi sama nezvládla. Proto bych vám jako první krok doporučila hledat pomoc - může to být psychoterapeut nebo nějaké krizové centrum, kde byste se zároveň mohla poradit i o celkové rodinné, případně i bytové situaci. A úlevou může být i dobře zvolený lék od psychiatra, ke kterému máte důvěru a můžete s ním otevřeně probrat nejen svůj zdravotní stav, ale i další dostupné služby. Rozumím vaší chuti vše vzdát. Taky jsem byla ve stavu, kdy jsem na nic neměla sílu, a dokonce se mi ani nechtělo dál žít, neuměla jsem si ani představit, že by se to mohlo někdy zlepšit. Ale postupně jsem se z těžké situace dostala a totéž moc přeji i vám. I kdyby to nějakou dobu trvalo, s podporou to zvládnete a zase bude líp. Držím palce!