Bipolární porucha mé přítelkyně

Dobrý den, je hezké že na přítelkyni myslíte a chcete jí pomoci, zároveň by bylo vhodné, abyste v tom zcela nezapomínal na sebe a své potřeby. Ačkoli pomáhat druhým považuji obecně za chválihodné, nedává většinou smysl se kvůli tomu zničit, i kvůli tomu, že pak již nikomu dalšímu nepomůžete. Ale kde je ta hranice, že? Myslím že nejcennější pomocí od blízkých lidí je v podobné situaci přijetí, podpora, pochopení apod. což, zdá se, partnerce poskytujete. To samozřejmě neznamená, že si vše musíte nechat líbit, zvláště pokud by vás to zraňovalo. Důležitá však je i odborná péče – psychoterapie (nepíšete, že by ji partnerka využívala) a psychiatrické léky. Pokud jí nevyhovují, bylo by především vhodné aby o tom mluvila se svým lékařem – ten jí může upravit dávku nebo léky vyměnit. Při tomto typu obtíží je většinou možné nastavit medikaci tak, aby nepůsobila potíže v běžném životě – práci, učení či společenském kontaktu. Motivací k využití této péče může možná být i to, pokud bude partnerka vědět, jak vás současný stav vysiluje a že si přejete, aby to zase bylo lepší (což, chápu-li správně z vašeho pohledu dříve bylo). Co se týká konkrétní situace „ať jí necháte být, když nemá náladu“, sám bych asi její přání respektoval s nabídkou, že se může ozvat když bude chtít, případně s další konkrétní nabídkou pomoci, kterou jsem schopný a ochotný realizovat. Držím vám palce.

Dobrý den, mám zkušenost s úzkostně depresivní poruchou a léky na ní a od kolegů znám zprostředkovaně jejich zkušenosti s léky např. na schizofrenii. Dá se říct, že na každého z nás působí konkrétní lék jinak a že to chce trpělivost na straně lékaře i pacienta, než se najde optimální přípravek. Tedy takový, který přináší úlevu od potíží a zároveň co nejméně negativních účinků. Některé léky opravdu člověka tlumí tak, že jsou mu skoro příjemnější projevy nemoci, než se cítit malátný, nepřítomný, unavený a zbitý. Je tedy škoda, že vaše přítelkyně měla zřejmě právě takovou zkušenost s lékem a teď se bojí něco užívat. Na vašem místě bych ji asi zkusila povzbudit k tomu, aby s lékařem toto vše probrala, vysvětlila mu, že si před maturitou nemůže dovolit být otupělá, ale zároveň ani vyčerpaná nemocí a aby spolu hledali lepší lék. Zkušenosti jiných ukazují, že to jde. A jak reagovat na nálady vaší přítelkyně? Než bude mít dobrý lék, asi nezbývá, než se s jejími náladami dočasně smířit a nenaléhat. Ony se opravdu nedají silou vůle ovlivnit. Držím vám palce, ať se vše zlepší, maturita je úspěšně za vámi a pohodovější časy před vámi!