Bydlení u rodičů

Dobrý den, je mi 23 a ještě studuji. Kvůli tomu že si na brigádě nevydělám na samostatný život, musím bydlet u rodičů.V poslední době je to pro mě neúnosné a flustruje mě to. Doma si přijdu jako kdybych byla znovu malá holka a už to nezvládám. Mám neustálý pocit, že se doma nemůžu chovat svobodně, nemůžu si tam zvát kamarády a celkově tu není žádné soukromí. Je mi vyčítáno vše, co dělám podle sebe a jinak než je to doma zvykem, hlavně ze strany táty. Jsem na něj už alergická a nesnesu být s ním v jedné místnosti, nebo společně jíst, už že je v místnosti mi vadí (nemá momentálně práci, tak je doma pořád). Cítím se tu skoro už jako vězeň. S mámou mám vztah dobrý. Ale už to nezvládám a nevím jak to vydržet než se odstěhuji do vlastního. Dřív před covidem jsem měla sociální vyžití a i když jsme se občas hádali, byl to slabý odvar oproti tomu, co tu je teď. S tátou senedá normálně mluvit, ve vešm co řeknu mě schazuje a má neustále potřebu aby bylo vše po jeho. Hádá se o naprostých nesmyslech. Rodiče jsou oba staří, táta 62, máma 58. Prosím o nějaké rady jak to ještě nějaký čas vydržit, protže finanční situace mi jinou možnost nedává. Děkuji
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, chápu, že vaše situace může být těžce snesitelná a že možnosti, jak se s ní vyrovnat, či ji řešit, jsou v současné době velmi ztížené. V principu mě napadají tři možné strategie (a pravděpodobně vás napadají též): (A) hledat způsoby jak napětí doma zmírnit, (B) hledat způsoby jak podmínky kompenzovat (vyrovnávat), (C) pracovat na samostatném bydlení. V tuto chvíli nejspíš není možné žádnou z nich dovést do takové podoby, abyste byla celkově spokojená. Možná ale, pokud v každé z těchto oblastí učiníte drobný pokrok, bude výsledný efekt a úleva znatelná (i když třeba nikoli optimální). Konkrétně mě k jednotlivým oblastem napadá toto. (A) Je možné zkusit věcnou domluvu o pravidlech společného soužití, ve stylu "ani jeden z nás nemá teď na vybranou a musíme se zde potkávat .. co by šlo udělat abychom se vzájemným konfliktům vyhnuli?" Je možné abyste otci vyšla v něčem vstříc (i když to nepovažujete za důležité) a na oplátku požádala o vstřícnost vy jeho? Pokud se nedokážete s otcem domluvit sama, mohl by vám v tom pomoci někdo nebo něco? Matka či další blízký, pomohla by vzájemnému slyšení se písemné forma? Napadá mě, že i vaši rodiče mohou být současnou situací frustrování, zvláště pokud otec nemá práci a mohou mít "nervy na pochodu..". (B) Jakými způsoby můžete i nyní dobíjet energii, "upustit páru" či alespoň chvíli se zabývat něčím jiným, co vám (ideálně) přináší radost? Máte možnost si jít zaběhat nebo se projít? Věnovat se svým zálibám? Vidět a mluvit s blízkými lidmi alespoň telefonicky či online? Podpůrné obvykle bývá, pokud nezůstanete se svými statrostmi sama a máte je s kým sdílet. Je možné využít i profesionální podporu - telefonát na linku důvěry, psychoterapii.. (C) Za jakých podmínek je možné dosáhnout samostatného bydlení? Je možné sehnat výnosnější brigádu? Je pro vás finančně nedosažitelné i spolubydlení , podnájem, VŠ kolej? Pokud by situace byla již zcela neúnosná, jaká jsou nouzová řešení? Můžete například změnit studium na dálkové a pracovat? Přerušit školu nebo si sehnat práci s ubytováním? Je někdo, kdo vás v tom může jakkoli podpořit - psychicky, praktickou podporou, ubytováním na přechodnou dobu apod.? Držím vám palce a přeji řadu alespoň drobných zlepšení.


Zpět na seznam