Byl vztah partnera k sexu v poradku

Mela jsem rocni vztah s partnerem. Nez doslo na sex jsme se líbali. Jakmile probehl sex, s libanim byl konec. Kdyz jsem se ho ptala proc, odpovedel,ze trpi na opary. V sexu se jednalo vzdy o uspokojení jeho - orálně/pohlavním stykem. Moje uspokojení jsem “mela stihnout behem souloze, ktera trva dostatecne dlouho”. Partner rikal, ze jsem spatna sexualni partnerka, ze me “maminka nenaucila pecovat o chlapa”, ze “ten nas sex je tragicky”. nakonec se zúžil jen na jednu polohu preferovanou partnerem a na orální uspokojení. Rikal, ze uz si v zivote uzil dost a ze to nevadi. Prestala jsem byt aktivni, zablokovala jsem se a sexu se zacala bat. Partnerovi dokonce prislo “nechutne”, kdyz jsem mu sverila, ze se uspokojuji nekdy sama (předešlé partnery toto tesilo nebo vzrusovalo). Poskytnout mi orální sex nebo jen stimulaci prsty mu prislo nechutne. Moje telo se v posledni fazi zacalo branit, takze jsem vzdy v prubehu styku zacala krvacet. Gynekologicke onemocneni bylo lekarem vyloučeno. S partnerem jsem zkousela o vsem hovorit, ale nechtel se o tom bavit.Chtela bych vedet, zda jsem mohla v partnerovi takove chovani vzbudit a nebo ma nejaky problem. Pripadne kde takovy problem ma příčinu. Jak jsem s nim mela mluvit? Dalo se vztahu nejak pomoci? Vzdy jsem sex mela rada, byla schopna orgasmu, nikdo si nikdy nestezoval a pokud jsme s partnery chteli praktikovat ruzne cinnosti, vzdy jsme byli schopni o tom otevrene mluvit. Dekuji.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, nemohu se příliš vyjadřovat k příčinám na straně vašeho expartnera, protože nemám žádné informace přimo od něj. Je možné že za jeho chováním, které z venku působí sobecky a sebestředně, mohou být i nějaké psychické potíže (např. úzkost, nedostatek empatie), zároveň si však myslím, že to je především jeho "job" a kdyby měl zájem, mohl na změně pracovat, nebo vám důvody alespoň vysvětlit. Z toho co píšete mi připadá, že vaše potřeby a nároky nijak nevybočují z toho co je běžné a že jste zkusila pro změnu udělat co se dalo. Naopak jste své potřeby upozaďovala tak dlouho, až to vaše tělo vyjádřilo za vás a začalo se bránit. Pokud partner neměl ochotu a snahu se na změně podílet (tak to působí) sebelepší komunikace ani větší snaha nemohla mít žádaný účinek. Tím spíše mě mrzí, že si ze vztahu odnášíte znejištění a možná i pocity viny, zda jste jeho chování nezavinila. Takový dojem opravdu nemám. Přeji ať si do dalšího vztahu přenesete co nejmíň obav a zátěžujících zkušeností. Držím palce!


Zpět na seznam