Celková krize po třicítce - část 1

Dobrý den. V poslední době pociťuju stále rostoucí nespokojenost se svým životem. Mám pocit, že se mi moc nedaří ve všech oblastech života (vztahy, práce, rodina). Pracuju jako projektant ve stavařině. Už na střední škole mě stavařina moc nešla (špatná prostorová představivost), a dokonce po testech provedených školní psycholožkou kvůli špatnému prospěchu vyšlo najevo, že vlastně na tu školu nepatřím. Nicméně jsem tenkrát zatnul zuby a vydržel (také díky kamarádům a perfektnímu školnímu kolektivu) Po maturitě jsem obor vykonával deset let (spíš jako kreslič než jako někdo, kdo něco vytváři), ale v poslední době spíš v oboru přežívám opravdu silou vůle. Nemám chuť ani zájem se nadále v tomto oboru vzdělávat, nevěřím si v něm. Přežívat mi to také daří díky skvělým kolegům, ale cítím, že už to dlouho nepůjde. Kvůli nestabilnímu příjmu se mi nedaří osamostatnit se, což má vliv na sebevědomí, které se promítá i do navazování vztahů.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, považuji za cenné, že si nespokojenost otevřeně přiznáváte a hledáte možnosti, jak začít pracovat na změně. Způsobů jak jí dosáhnout je bez pochyby celá řada – někdo se snaží o soulad ve všech pro něj důležitých oblastech života, jiný kompenzuje nezajímavou práci volnočasovými aktivitami či uspokojujícími sociálními vztahy atd. Předpokládám, že by vám v tom mohla pomoci psychoterapie - tu často poskytuje psycholog, ale mohou v ní být kvalifikovaní i lidé s jiným pregraduálním vzděláním. V jejím průběhu byste měl možnost hlouběji pochopit své potřeby a schopnosti i hledat různé způsoby, jak změny uskutečnit. Psycholog na pojišťovnu by měl poskytovat péči ze „zdravotní indikace“, tedy například v případě, když byste v důsledku vámi popisovaného trpěl úzkostmi, depresí, somatickými obtížemi apod. Pokud by se jednalo spíše o záležitost „seberozvíjení“, měla by být péče hrazená přímo vámi. To nic nemění na faktu, že vyhledání odborné pomoci a podpory považuji za vhodný postup. Držím vám palce a věřím, že najdete cestu, jak žít spokojeněji.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, moc vám rozumím, podobnou krizi v zaměstnání jsem zažila před lety a partnerský vztah hledám také. Rozhodně bych vás chtěla podpořit v tom, abyste začal pracovat na změně profese, rozvážně, bez toho, že se existenčně ohrozíte, ale zároveň cílevědomě. Mně moc pomohlo ujasnit si, co mě baví a co mi nevyhovuje. Změnu oboru jsem začala realizovat dokonce ve vyšším věku, než jste vy. Osobně vám můžu velmi doporučit psychoterapii. Delší pravidelná psychoterapie mi pomohla líp sama sobě porozumět a některé věci na sobě změnit, díky čemuž se cítím v životě daleko spokojenější, i když ani teď nemám vše jako z pohádky. Vřele vám ji mohu doporučit. Je důležité si s terapeutem sednout, měl by to být člověk, ze kterého budete mít pocit, že se vám snaží pomoct, i když občas může říkat i věci o nás samých, které nám nemusí být příjemné. Měl by to vždy dělat laskavě a tak, abychom si z toho dokázali pro sebe vzít to užitečné. Takže pokud vám nesedne ten první, hledejte dál. Ideální je, pokud člověk může chodit 1x týdně, takže od toho se pak odvíjí i úvahy o tom, zda hledat možnost na pojišťovnu nebo soukromě. Držím vám palce. Hodně štěstí!


Zpět na seznam