Chování
Dobrý den, jsem homosexuálního zaměření a jsem v roli ženy, tahle role už mě nebaví a chci se chovat jako normální kluk co je gay ale je to prostě kluk chováním ale i vzhledově, můj dotaz spočívá v tom že se chci změnit svoje ženské chování na pánské. Jsem sportovec a jsem svalnaté postavy a chci se chovat jako svalnatý kluk a ne jak nějaká holka. Chci se zeptat jakou formou nebo jakým směrem se dá tohle změnit jestli formou psychologickou nebo formou terapie, teď jsem ve fázi kdy si žehlím vlasy a kdy si zvýrazňuji obočí a atd snažím se si svoje chování hlídat ale bohužel někdy mi to ujede a jsem jak se říká ve starých kolejích, moje chování je teď tak půl na půl ale opravdu chci dosáhnout toho že budu 'svalnatý sportovec' a budu chováním jako fakt kluk. Děkuji
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
je možné že mi něco uniklo, ale z toho jak znám život homosexuálních párů (z běžného života i prostřednictvím příběhů mých klientů) nemám rozhodně dojem, že by uspořádání "jeden má roli holky a druhý kluka, včetně stylizace" bylo nezbytné. V řadě párů je jeden dominantnější a druhý submisivnější, v jiných je však dominance vyrovnaná. Některé mají jasně rozdělené domácí role kopírující historickou dělbu domácích prací na "mužské" a "ženské", jiní takové dělení nemají. Podobně je to však i v heterosexuálních párech.
Napadá mě, zda není obtíž spíš v tom, že máte potřebu řídit se představou, jak se chcete prezentovat a nevycházíte z toho, co je pro vás přirozené. Jak by to vypadalo, kdybyste to neměl dopředu dáno a choval se i vypadal podle prohlášení "já jsem prostě já" ? Jaké obavy jsou s tím spojené? Jakou reakci od svých nejbližších (včetně rodiny), od kamarádů i vzdálenějších známých byste v takovém případě očekával? Možná to můžete i zkoušet dílčími experimenty a v různých situacích se nechovat podle toho, jak se od té či oné role očekává, ale podle toho, co je pro vás přirozené.
Přemýšlím nad tím, zda vás nebrzdí obava, že když budete sám sebou, nebudou vás mít ostatní rádi nebo pro ně nebudete dostatečně zajímavý. Předpokládám, že v některých případech se to může stát, řadu jiných vztahů to však může prohloubit nebo umožnit jejich navázání. Je pro vás důležitější mít vytvořený vztah na základě toho, že dobře "hrajete roli", nebo na základě toho, jaký doopravdy jste?
Popravdě, nyní váhám, zda jsem ve svých spekulacích nezašel příliš daleko, zda vám něco nepodsouvám, nebo na vás nejdu příliš "zhurta".
Psychoterapie by vám pomohla lépe se ve vašich potížích i jejich příčinách zorientovat a vše podrobně probrat. Zároveň by pomohla hledat způsoby , jak to začít měnit.
Držím vám palce, ať naleznete způsob, jak být v životě spokojený.
Katka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Děkuji za Váš dotaz. Musím přiznat, že tady moje osobní zkušenost s duševním onemocněním mě není nic platná.
Jako žena jsem si vyzkoušela ve vztahu obě role. Jak dominantní, tak tu submisivní. Musím přiznat, že ani jedna role mě nevyhovovala, zejména ta dominantní. S tehdejším partnerem jsem se rozešla. Zmiňuji tady tedy vztah, který neustál změnu. Což ovšem nemusí být Váš případ. Upozorňuji jen na možná rizika. To by Vás ale nemělo odvrátit od Vašeho přání.
Domnívám se , že pokud chcete změnit své chování, znát své motivace, které Vás vedou ke změně role ve vztahu, obrátila bych se nejprve na psychoterapeuta, Možná bych po čase zvážila, být já na Vašem místě, i párovou psychoterapii.
Hodně štěstí na Vaší cestě.
Katka
Zpět na seznam