Cítím se divně

Dobrý den, Nevím co se sebou... Každičký den přemítám o tom jak se cítím. Přepadají mě myšlenky, kterych se nemohu zbavit a cítím velkou úzkost, prázdnotu. Mám pocit, že vše co prožívám je zbytečné, že vlastně život nemá smysl, vidim vše jakoby s nadhledem a to mi nedovoluje se radovat z běžných činností. Stále se kontroluji jak se cítím.. Je mi 31 let, mám úžasnou rodinu,manžela, dvě krásné děti, práci ve školství, která mě též naplňuje, avšak presto vše, se citim prázdně. Cítím silné napjeti v celém těle.. Mám strach, že to někdy nezvládnu. Nejradši bych se roztrhala, vyskočila z kůže.. Již dříve a to po porodech jsem zažívala silné úzkostné stavy a panické ataky. Nikdy jsem ad nebrala a ani nechci brát, stejně mám pocit, že už nikdy nebudu normální.. U psaní brečím. Hrozně bych chtěla ze sebe dat to nejlepší ale během dne mi mé stavy nedovolují normálně fungovat, stále se přemáhám. Pocit, ze nežiju, ale přežívám.. K psychologovi jsem objednána, ovsem az na červen.. Mám pocit, že se zblázním.. Prozatím užívám Bachovky, ale zatím bez efektu. Ale mohu rict, že jsem mela s nimi dobré zkušenosti již v minulosti. Vlastně si nejsem jistá, co po Vás chci. Snad jen ujištění, že se nelze jen tak "zbláznit". Že nejsem jediný člověk na světě co prožívá hluboký pocit, že "není normální", ze i jiní lidé se cítí stejně. A to, že píši mi ulevuje od bolesti kterou mi mé stavy přináší.
Avatar

Jana Rašková Ottová

Odpověď odborníka:
Dobrý den, píšete o velké úzkosti, prázdnotě, napjetí v celé, těle, které prožíváte a pociťujete. Zároveň píšete o skvělé rodině, dětech i práci, také o tom, že psaní Vám ulevuje od bolesti, kterou cítíte. Plně rozumím tomu, že můžete prožívat velkou rozporuplnost, na jedné straně uspokojení z toho, co máte, na druhé straně velké napětí a neschopnost si radost užít. Chtěla bych Vás ujistit, že jistou míru úzkosti ve svém životě prožil nebo prožije téměř každý člověk. Úzkost bývá často typickým projevem přetížení psychiky. Zní to možná překvapivě, ale málokdo dokáže ve svém životě identifikovat plnou zátěž, která jej přivede k projevům úzkosti (ať již fyzickým, jako je napětí a další tělesné projevy, anebo psychickým jako je právě strach či úzkost). Právě kvůli tomu, že stres v životě většinou narůstá postupně, se na něj člověk omezeně adaptuje a neuvědomuje si jej. Citlivější lidé mohou zažívat vyšší míru úzkosti častěji a musí vynaložit více úsilí na její zvládnutí, někdo se obrátí i na odbornou pomoc. Velmi oceňuji, že Vy už jste s hledáním podpory pro sebe začala, ať již kontaktováním psychologa, anebo psaním do naší poradny. Věřím, že postupným rozkrýváním toho, co prožíváte, a díky lepšímu porozumění souvislostem právě díky psychoterapii můžete nalézt cestu k poklidnějšímu životu. Je důležité najít, kde v životě prožíváte stres, naučit se jej včas identifikovat a pokud možno jej odklánět. Můžete to pro sebe udělat již dnes, tedy zamyslet se, co ze záteže, kterou nesete, můžete již dnes odložit, přesměrovat na někoho jiného, kde si lze říct o pomoc, jak zvolnit? Také se můžete zkusit zamyslet, co Vám pomáhá snížit napětí v těle, o kterém píšete? Obecně je vhodné zařadit relaxační aktivity jako je procházka v přírodě, dechová cvičení, jógu, také pravidelný pohyb a zdravou životosprávu, pohlídat spánkovou hygienu. O některé osobní doporučení se dělí naše peer poradkyně. Možná potřebujete více prostoru ke sdílení svého prožívání, možná více času na regeneraci. Musím také zmínit, že právě u úzkostných potíží je podle nejnovějších výzkumů nejefektivnějším léčebným postupem kombinace psychoterapie a farmakoterapie, tudíž bych možnost léků úplně nazavrhovala, jelikož v dobré kombinaci mohou podpořit třeba i jen krátkodobě dobrý start ke kvalitnějšímu životu. Moc Vám držím palce a přeji hodně štěstí.
Avatar

Vlasta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, děkuji za Váš dotaz do naší poradny. Vaše sdílení je dosti podobné tomu, čím asi prochází nyní většina lidí, rozumím Vašim pocitům, poněvadž je taky zažívám. Žijeme v době pandemie s opatřeními, zákazy a různá omezení zabraňují kolikrát tomu, co by nám mohlo pomoci, např. sport, výlety, setkávání se s ostatními, popovídání si a různé aktivity apod. K tomu je i počasí proměnlivé, doma zastáváme funkci matky, manželky a „učitelky“ při distanční výuce – to jen pár věcí, které zrovna na nás působí a nepřidají nám kolikrát na lepší náladě, na lepším pocitu ze sebe samých. Oceňuji Vaši odvahu ke sdílení těchto pocitů, vlastně už děláte kroky, abyste se zase cítila lépe – máte oporu v rodině (manžel a děti), práci, která Vás naplňuje, objednala jste se k psychologovi, vypsala jste se ze svých emocí a pocitů, nepotlačujete je, už to je dobrá terapie pro duši. Já v takových chvílích se snažím najít vděčnost vůbec za to, že něco dělám, konám-např. zahradničení mi pomáhá vypnout úplně mé myšlenky nebo úklid domácnosti, žehlení (a takové ty naše ženské činnosti), trávím čas s dětmi a ti mi pomáhají nahlížet na svět, ze svého úhlu pohledu- jako děti. Někomu pomáhá prožívání šálku dobrého čaje nebo kávy, začtení se do knihy, křížovky apod. Zkuste se na to dívat očima přítomnosti, co Vám může navodit pocit spokojenosti, radosti a vděčnosti za každý sebemenší okamžik, který prožíváte naplno. Od nedávna praktikuji taky jednu metodu, o kterou se s Vámi podělím-> před usnutím si zrekapituluji můj den, co se mi podařilo zvládnout, vykonat, nezapomenu ani na sebe nicotnější maličkosti (jako včasné vstávání, příprava na cestu a do práce, zvládání pracovního nasazení, záblesk sluníčka na nebi, úsměv na cizího člověka atd.). Po této rekapitulaci se cítím naplněna blažeností, spokojeností, hrdým pocitem na sama sebe „to dám i příští den“, lépe usínám a ráno mě budí myšlenka, copak asi tento den najdu, jsem zvídavá jako ty děti. Doufám, že Vám mé sdílení pomohlo najít ujištění, nevzdávejte to, věřte, že bude zase lépe, i v době covidové. Přeji Vám a rodině hodně štěstí, zdraví. Držím palce, ať se Vám daří, např. užívat si prosté okamžiky, bez hodnocení.


Zpět na seznam