Cítím se prázdná

Dobrý den, spíš než o radu žádám o vyslechnutí. Je mi 32let a nebyla jsem vždy dobrý a zodpovědný člověk. Kradla jsem a měla problémy s policií. Stalo se to jen jednou, ale ta psychika z toho, že jsem něco takového vůbec udělala se se mnou táhne už přes deset let. Jednala jsem zkratovitě a naprosto jsem nepřemýšlela. Přestěhovala jsem se do jiného města a bylo to lepší. Takový nový začátek. Poznala jsem zde otce své dcery. Ale mám před ním tajnosti. Mám exekuci, kterou pravidelně splácím, není to moc naštěstí. Ale nikdy jsem mu to neřekla a ani nechci aby se to dozvěděl. Nepochopil by mé důvody. Máme hypotéku, předěláváme dětský pokoj, vztah máme celkem pohodový. Celou mateřskou jsem pracovala, abychom se měli aspoň trochu lépe, ale moc jsem do rodinné kasy nepřispěla. Práci mám úžasnou, skvělou flexibilní pracovní dobu, nejlepší šéfy, jaké jsem si vůbec mohla kdy přát. Ale stejně mám pocit totálního prázdna v mém životě. Cítím, že život v bytě a tady v tom městě není pro mě. Toužím po něčem, co nikdy nemůžu mít a strašně mě to ubíjí.. Není z toho východisko a tak se snažím být stále veselou a dobrou mámou i partnerkou. Být mámou je pro mě dar.Ale to prázdno ve mě je strašné. Cítím, jako bych měla každou chvíli vybouchnout a zhroutit se. Cítím potřebu žít, být šťastná a ne se jen pořád snažit ale prostě žít. Prožívat každý den a být prostě spokojená.